Jeden významný ekonom před časem předestřel veřejnosti poměrně chmurnou úvahu týkající se vzdělání a nezaměstnanosti. Nobelista v ní tvrdil, že zatímco dříve bylo vzdělání považováno za lék na vyšší nezaměstnanost, dnes už je jeho efektivita v tomto směru mizerná. Pokud jsem dobře pochopil, vzdělání už by tedy nemělo být tak dobrou investicí, za jakou je obecně považováno. To jak na úrovni jednotlivce (schopnost najít si lépe placenou, či vůbec nějakou práci), tak na úrovni celé společnosti (skupinový posun směrem k vyšší vzdělanosti a vyšší sofistikovanosti ekonomiky s nižší nezaměstnaností).
Jako červená nit se vztahem mezi vzděláním a nezaměstnaností (včetně výše uvedeného) line vztah člověk – stroj. V jednom extrému bývá vnímán tak, že nám stroje (v širokém slova smyslu) pomohou od těžké práce a my se můžeme věnovat práci méně náročné. V druhém extrému vidíme věc tak, že stroj, vlastněný nejlépe vykořisťovatelským kapitalistou, bere práci lidem a ti jinou nedostanou. Oba extrémy mají řadu vad na kráse, věnovat se jim zde nyní detailně nebudu. Podotknu jen, že kdo měl například prarodiče pracující v zemědělství, nebo si někdy přečetl nějakou knížku na podobné téma, umí si snad živě představit, jaká propast zeje mezi dřinou minulosti a prací dneška v tomto (i mnoha jiných) odvětví. Je to jeden z důvodů, proč nepropadat zjednodušeným úvahám o tom, jak nám stroje berou práci. Ale jak jsem uvedl, to samé platí o druhém extrému – tedy např. o zjednodušených „růstových“ poučkách neberoucích v úvahu třeba to, že ve spotřebou saturované společnosti je relativně těžké najít smysluplnou náhražku za strojem nově vykonávanou práci (o vlivu současného strukturálně – cyklického útlumu nemluvě). Na podobné problémy tedy nepotřebujeme ani žádné marxistické karikatury kapitalistů.
Není to jemnější diskuse na téma „vzdělání - stroj - člověk“, ale poměrně hrubá data, která mě navedla na toto téma. Následující graf ukazuje vývoj míry nezaměstnanosti v USA u lidí se vzděláním od bakaláře výše. Je jasné, že tato investice do vzdělání tuto skupinu ani zdaleka neuchránila před růstem nezaměstnanosti po prasknutí dot.com bubliny a už vůbec ne po krizi 2008/2009. Tehdy tato nezaměstnanost vystoupila až na 5 %, od té doby klesla na nějakých 3,7 %. Naopak v dobách nejlepších se míra nezaměstnanosti u této skupiny pohybovala tak maximálně kolem 2 %.
Na první pohled na křivku v grafu bychom tak mohli souhlasit s tezí prezentovanou v úvodu. Ale asi jen do té chvíle, kdy se zaměříme na ona konkrétní čísla. Pokud se čtenář ještě nezačal divit nad rozdílem mezi nezaměstnaností celkovou a tou ukázanou v grafu, pomohu mu. Minima u nezaměstnanosti celkové populace představovala cca 4 %, v roce 2003 se vyšplhala na 6 %, v roce 2009 na 10 % a nyní se pohybuje něco pod 8 %. To znamená, že i o tom nejhorším u vysokoškoláků (tedy cca 5 % míře nezaměstnanosti) si může populace jako celek nyní nechat snít.
Návratnost investic do vzdělání je samozřejmě možno měřit mnoha způsoby a nechci zde předstírat, že jsem na toto téma expert. Nejsem, ale i přesto si na základě výše uvedeného dovolím tvrdit, že s investicemi do vzdělání to asi nebude tak špatné. Pokud bychom jejich efektivitu měřili třeba spreadem v míře nezaměstnanosti (populace vs. vysokoškoláci), je tato investice dnes dokonce efektivnější než kdykoliv během posledních deseti let. Tento spread totiž dnes dosahuje asi 4,5 procentního bodu, 2 procentní body to byly před rokem 2008 a 3 procentní body v roce 2003. Dokonce se tedy zdá, že čím hůře je, tím větší je i návratnost vzdělání měřená tímto spreadem.
Vedle toho je dobré si uvědomit, že vzdělání přináší řadu pozitivních externalit (ale určitě nechci nobelistovi vkládat do úst, že svou úvahou proti němu nějak brojil). Je to opět téma pro specialisty, ale přemýšlel jsem v této souvislosti zejména nad tím, zda se vzdělanějšímu člověku do hlavy hůře šroubují vruty populismu, rychlých a jednoduchých řešení, apod. Možná, že ano. Ale s rostoucí vzdělaností společnosti roste i počet vzdělaných populistů, takže nevím.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.