Aktualizováno „Kde bychom byli bez Číny?“ ptali se mnozí lidé z těžařských firem v posledních letech. Otázka, na niž letos většina z nich dostala pádnou odpověď ve formě propadu komoditních cen, v poslední době nabývá na významu i pro zlato.
Exploze fyzické poptávky v Číně v prvním poletí zabránila tomu, aby se dubnové a červnové výprodeje na trhu zlata změnily v bezhlavý úprk a úplnou kapitulaci. Dokázala zastavit prudký propad cen po 13 letech setrvalého růstu.
Letos také Čína s velkou pravděpodobností poprvé v moderní historii předstihne Indii a stane se největším spotřebitelem vzácného kovu. Vypadá to tak z odhadů Thomson Reuters GFMS. Podle banky HSBC to bude letos také poprvé, kdy se největší těžař zlata stane zároveň jeho největším importérem.
Dovoz zlata do druhé největší ekonomiky světa se od začátku roku do konce září podle odhadů Natixis meziročně téměř zdvojnásobil a dosáhl 864 tun. Ke konci roku by měl poprvé překonat metu tisíci tun.
„Myslím si, že úplně nedoceňujeme velikost a apetit čínského trhu a dopady na ceny na globálních trzích,“ prohlásil Jeremy East z divize obchodování s kovy ve Standard Chartered na nedávné konferenci organizace LBMA v Římě.
Pokud tomu tak skutečně je, investoři s dlouhými pozicemi by měli zpozornět. Objevují se totiž známky ochabování čínské poptávky. Prémie na šanghajské zlaté burze, které zájemci platí navrch světové ceny, začínají klesat. Analytici si přitom nejsou jistí tím, že další propad cen by přilákal lovce slev v takovém množství jako v minulosti.
Letošek je pro zlato přelomový. Institucionální i drobní investoři na Západě radikálně omezili pozice ve zlatých ETF v očekávání utažení americké měnové politiky, která byla dosud zdrojem inflačních obav a podporovala poptávku po zlatě jako bezpečném úložišti hodnoty. Množství zlata v ETF fondech kleslo z lednových 2700 tun na současné zhruba 2000 tun. Cena kovu se od začátku roku svezla o 20 % níž a nyní se drží lehce nad metou 1300 USD za unci.
Razanci výprodejů ztlumila silná asijská poptávka, zejména v Číně a Indii. Ve druhé jmenované zemi však vláda kvůli prohlubujícímu se deficitu běžného účtu přijala drastická opatření na omezení importu zlata. „Kde by byla cena zlata, kdyby nepřišla Čína a nevyluxovala přebytky?“ zeptal se East delegátů římské konference. Podle něj bez Číny zlato mohlo testovat podporu na 1050 USD za unci.
Pozic v ETF sice znatelně ubylo, někteří analytici se ale domnívají, že jde o přechodný jev, který odezní s tím, jak se vyjasní načasování dalších kroků Fedu. Americká centrální bank by měla v dohledné době začít s omezováním stimulačních nákupů státních a hypotéčních dluhopisů. Právě ty v posledních letech hnaly cenu zlata od rekordu k rekordu.
Účastníci trhu teď vášnivě debatují o tom, nakolik výprodeje v dubnu a červnu odradily slabší nátury a kdo vlastně v ETF zbyl. Dalším horkým tématem je čínská poptávka. Například americká Citi se domnívá, že země je už dobře zásobená a že importy budou ve zbytku roku klesat. Podobně, i když s větší opatrností, se vyjadřuje Macquarie.
Nejasností je víc. Neví se například, nakolik čínskou poptávku zaštitoval oficiální sektor, tedy čínská centrální banka. Mezi analytiky kolují spekulace, že banka letos nakoupila několik stovek tun v rámci snah o diverzifikaci devizových rezerv, které jsou příliš orientovány na americké dluhopisy.
I když tedy Čína sehrává stabilizační roli na trhu se zlatem, málokdo věří v to, že bude schopná delší dobu táhnout ceny výš.
Znamením změny nálad je nulová reakce zlata na platební neschopnost Spojených států a rostoucí obavy z toho, že americká státní pokladna do několika dnů zůstane bez peněz. Když k podobné události došlo v létě 2011, zlato prorazilo metu 1900 USD za unci. Dnes to trh nechává naprosto chladným.
(Zdroje: FT, Bloomberg, LBMA)