Mohu pouze říci, že mě to mrzí. Jako bývalý zaměstnanec Fedu jsem byl zodpovědný za chod jeho klíčového programu nákupu dluhopisů. Tedy za experiment nazývaný kvantitativní uvolňování. Centrální banka ho i dnes vydává za nástroj, který by měl pomoci běžným lidem. Já jsem ale pochopil jeho pravou podstatu. Jde o největší záchranný program pro Wall Street všech dob. Je to už pět let, co Fed začal s mimořádně velkými nákupy aktiv. Kongres už předtím schválil Troubled Asset Relief Program, který měl zastavit kolaps bankovního systému, mimo Wall Street se ale situace dále zhoršovala. V posledních třech měsících roku 2008 ztratily práci asi dva miliony Američanů. Fed řekl, že jim chce programem nákupu dluhopisů pomoci. Můj příběh začal několik měsíců poté.
Na jaře roku 2009 jsem byl dotázán, zda bych se nevrátil zpět do Fedu, kde jsem dříve pracoval. Měl jsem být manažerem toho, co můžeme považovat za jádro QE. Tedy pokus o nákup 1,25 bilionu dolarů hypotéčních dluhopisů během 12 měsíců. Lidé z Fedu mi tak volali, zda bych neřídil největší ekonomickou stimulaci v historii Spojených států. Byla to pozice snů, ale i tak jsem váhal a nebylo to jen kvůli nervozitě z toho, jakou zodpovědnost bych nesl. Fed jsem opustil z frustrace z toho, jak je stále více ovlivňován ze strany Wall Street. Důvěryhodnost každé centrální banky závisí na její nezávislosti a já jsem nabyl přesvědčení, že nezávislost Fedu klesá. Významní zástupci Fedu ale veřejně přiznávali chyby a několik z nich mi tvrdilo, že Fed hodlá přikročit k velkým změnám na Wall Street. Uvěřil jsem tomu.
V předchozích 100 letech Fed nekoupil ani jeden hypotéční dluhopis, nyní jsme měli kupovat velké objemy každý den. Netrvalo dlouho a mé dřívější obavy se začaly vracet. Můj program průměrnému Američanovi nepomáhal, objem nových bankovních úvěrů dále klesal a jejich náklad rostl. QE možná snižovalo náklad financování bank, zisky ale zůstávaly v kapsách na Wall Street. Poukazovalo na to více lidí z Fedu, ale naše varování vyslyšeno nebylo. Dříve probíhalo pečlivé zvažování přínosů a nákladů každého kroku, po rozjetí QE ale představitelé Fedu sledovali pouze to, jak se mění finanční podmínky a co jim říkají lidé z Wall Street. První kolo QE nakonec lidem nepomohlo, pro Wall Street bylo ale skvělým počinem. Banky profitovaly z nižšího nákladu financování, k tomu se přidaly i kapitálové zisky a příjmy z obchodování.
Když pak akciový trh klesl o 14 % a Fed okamžitě ohlásil nové kolo QE, pochopil jsem, že ztratil schopnost uvažovat nezávisle na Wall Street. Vrátil jsem se tak do soukromého sektoru. Fed nyní dál kupuje dluhopisy a oddaluje i pokles tempa jejich nákupu. A výsledek? I ty nejoptimističtější odhady Fedu ukazují, že nákupy pomohly jen k několika málo procentním bodům růstu ekonomiky. To znamená, že ve skutečnosti QE nefunguje. Pokud tedy nejste na Wall Street a netečou k vám skryté dotace z Fedu. Ceny akcií bank se od roku 2009 ztrojnásobily a na trhu je v podstatě kartel, kde 0,2 % bank kontroluje 70 % trhu. Washington kvůli QE ztratil motivaci ke skutečně potřebným změnám ve strukturálně postižené americké ekonomice. I když Bernanke uznává, že QE má své slabé stránky, tvrdí, že je lepší udělat něco, než nedělat nic. Výsledkem je to, že Fed kompenzuje nefunkčnost Washingtonu. Zároveň se ale nachází v samém středu této nefunkčnosti. QE se stalo novou politikou Wall Street zaměřenou na zachování stavu, kdy jsou banky příliš velké na to, aby padly.
Autorem je Andrew Huszar.
(Zdroj: WSJ)