Jen krátké zamyšlení nad tím, co se v minulém roce stalo a co ne. Stejně jako v letech 2010, 2011 a 2012 nepřišla inflace. Dluhopisoví investoři se neotočili proti Spojeným státům (a žádné další zemi, která si půjčuje ve své vlastní měně). Změnilo se to, před čím stále stejná skupina lidí varuje. Samozřejmě, že nikdo z nich neuznal, že se mýlil. V letech 2011 a 2012 neustále opakovali, že máme čekat a inflace se jednou dostaví. Nebo že už tu je, ale ďábelští statistici manipulují s čísly. V roce 2013 došlo k velkému posunu v tom, že tito lidé začali tvrdit: „Já jsem nikdy nic takového neřekl.“ Prý jen poukazovali na to, že inflace představuje riziko, ale nemusí nutně přijít.
Podle mého názoru jde o významnou změnu, protože ukazuje na povahu celé diskuse. Až donedávna jsme ji mohli vnímat jako souboj mezi dvěma ekonomickými modely. Nyní ale jedna strana odmítá brát v úvahu to, jak se vyvíjí skutečnost a navíc není ochotna převzít zodpovědnost za to, že se celou dobu mýlila. Z testu myšlenek jsme se přesunuli do testu charakterů. A v něm hodně lidí neprošlo, píše na svém blogu Paul Krugman. Věnuje se také žhavému tématu současnosti, kterým je bitcoin:
Je vždy důležité a zároveň poměrně složité odlišit od sebe pozitivní a normativní ekonomii. Ta první popisuje, jak věci fungují. Ta druhá říká, jak by fungovat měly. Velký počet ekonomů není schopen hranici mezi nimi rozlišit. Nemají například rádi aktivní vládu a to je nutí k velmi pochybným úvahám o tom, proč by fiskální stimulace neměla fungovat či proč je monetární stimulace pohromou. Nyní se ale chci věnovat penězům a konkrétně bitcoinu.
Doposud spadá většina diskuse o bitcoinu do kategorie pozitivní ekonomie – je možné, aby to skutečně fungovalo? Já o tom mám hluboké pochybnosti. Na to, aby peníze fungovaly, musí být prostředkem směny a musí také v rozumné míře uchovávat hodnotu. Zatím není vůbec jasné, proč by měl být bitcoin uchovatelem hodnoty. Jak jasně říká Brad DeLong, zlato si uchovává hodnotu proto, že pokud vše ostatní zkolabuje, můžete ho použít. Dolar má hodnotu proto, že s ním můžete platit daně v USA a Fed slíbil, že ho od vás koupí, pokud jeho skutečná hodnota začne klesat tempem, které bude znatelně převyšovat 2 % ročně. Hodnota zlata je shora limitována technologií jeho těžby, hodnota dolaru je limitována chováním Fedu. Horní hranice hodnoty bitcoinu je dána počítačovou technologií a limitem 21 milionů bitcoinů. Co ale stanoví spodní hranici jeho hodnoty?
Už nějaký čas diskutuji s chytrými lidmi zabývajícími se technologiemi, kteří věří ve velký úspěch bitcoinu. Když ale chci, aby mi vysvětlili, proč by měl být dobrým nástrojem na uchování hodnoty, vždy mi začnou vysvětlovat, že je dobrým nástrojem směny. I kdybych tomu věřil, můj problém to neřeší. A nejsem schopen jim vysvětlit, že jde o dvě rozdílné věci. Ale jak jsem řekl, jde o pozitivní ekonomii. Co ta normativní?
Charlie Stross ohledně bitcoinu napsal, že vypadá jako záměrně sestrojená zbraň na zničení centrálního bankovnictví a peněz s cílem znemožnit výběr daní a sledování finančních transakcí obyvatel. Mně by se takový nápad nelíbil, ale nechci, aby to ovlivnilo mou analýzu. Souhlasím ovšem s tím, že mnohé zastánce bitcoinu ovlivňuje to, že jde o stejný typ fetiše jako u zlata, uzavírá prozatím Krugman toto téma. Na svém blogu se pak věnuje i tomu, proč by velkým firmám nemusel vadit útlum ekonomiky:
Pokračující špatná situace na trhu práce zvyšuje vyjednávací sílu zaměstnavatelů. To by dokonce mohlo znamenat, že ti na tom mohou být o něco lépe v mírně utlumené ekonomice než během boomu. Zisky firem by pak byly funkcí míry nezaměstnanosti a produkční mezera by mohla fungovat jako nástroj koordinace mezi nimi. Pokud je totiž tato mezera větší, firmy mezi sebou nemusí o zaměstnance soutěžit. Tento efekt bychom museli posuzovat relativně k vlivu menší poptávky na zisky firem. Obecně ale nemusí platit, že firmám by se v utlumené ekonomice muselo vést hůře.
Jestliže se podíváme na vývoj zisků, vidíme, že během krize došlo k jejich prudkému poklesu, nyní ale leží 60 % nad předkrizovými úrovněmi. Mzdy ale v podstatě nerostly, v reálném vyjádření naopak klesaly. Nevíme, nakolik je to odrazem růstu vyjednávací síly firem na trhu práce. Propast mezi vývojem ekonomiky a zisků je ale jasně patrná. Stejně jako to, že utlumená ekonomika nemusí být pro firmy negativní. Nemyslím si, že musíme věřit v nějaký komplot vedení firem. Stačí jen, aby si velké peníze našly stav ekonomiky, ve kterém je jim dobře. Politici, kteří těmto penězům naslouchají, pak ztratí zájem o nezaměstnané.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)