Varování: Následující řádky obsahují nehorázné přehánění a fušerské porozumění historii. A nyní otázka: Jak něco víme? Dvěma způsoby. Buď to zjistíme sami, nebo nám to někdo řekne. Proč bychom se měli kdy spoléhat na někoho jiného? Protože šetříme čas a snahu – obvykle je jednodušší se zeptat, podívat se na , a podobně. Zejména pokud jde o věci, jako je hmotnost Jupitera, kterou bychom sami jen velmi těžko zjišťovali. A protože se tak moc spoléháme na informace od ostatních, je pro nás přirozené, že jsme vynalezli formu komunikace, která vypadá tak, že přináší informace, ale ve skutečnosti tomu tak není. Říká se tomu „kravina“. Tu můžeme definovat jako něco, co lidé říkají bez ohledu na to, zda jde o pravdu. Může to být zábava, může to být přínosné a ve skutečnosti jsou kraviny základem mnoha odvětví. Ale kraviny mohou také škodit. Stane se tak ve chvíli, kdy je lidé považují za informace.
Dnes se chci věnovat jedné specifické skupině kravin, kterou můžeme nazývat „kmenová realita“. Lidé totiž chtějí patřit k nějakému kmeni a tuto svou touhu musí nějak signalizovat. Někdy tak nosí podobné oblečení, někdy mají podobný přízvuk, někdy hovoří podobné nesmysly. Ve Spojených státech tak například členové konzervativního kmene tvrdí, že „evoluce není skutečná“. Věří tomu opravdu? Jsem si jistý, že při tomto tvrzení cítí určitý pocit správnosti. Pokud by se jich ale někdo zeptal s tím, že při špatné odpovědi spadne na jejich hlavu obrovské kladivo, asi by řekli něco jiného. Výzkum ukazuje, že pokud lidem platíte za to, aby řekli pravdu, jejich kmenová příslušnost rychle zmizí.
Zajímavé je, že v japonštině výraz pro „kravinu“ neexistuje. Kdybychom ho tam chtěli nějak přeložit, zabralo by nám to celý večer. Podle mého názoru tak můžeme vytvořit celou teorii toho, co dělá západní civilizaci tak výjimečnou. V dávných dobách, kdy byly technologie na nízké úrovni, si byla pozorování všech lidí rovna. Nikdo se tedy nemusel strachovat z toho, že někdo jiný vnímá něco víc. Pokud se shromáždilo dost lidí, majorita měla vždy pravdu. Samozřejmě, že se pokaždé objevil někdo, kdo tvrdil, že toho vidí víc. Takoví ale obyčejně vytvořili nějaký kult a následovala válka či sociální nepokoje. Společnost si tak vytvořila nástroje, které jim v tom bránily.
Pak se ale něco změnilo. Technologie se rozvinula do bodu, kdy už některým lidem poskytovala specializované znalosti. Galileo zjistil, že Země neobíhá kolem Slunce, Pasteur našel dosud neviditelné bakterie, které způsobovaly infekce. I kdyby s nimi nesouhlasili miliony lidí, tyto miliony by se mýlily. Společnost na tuto změnu nejdříve reagovala postaru. To znamená, že vlastníky mimořádných znalostí upalovala. Bylo ale stále jasnější, že tentokrát je to jinak a západní společnost si postupně vypěstovala kult osobností. Dopředu ji tlačili ti, kteří pochybovali o zavedených postupech, byli skeptičtí a lišili se. A vyplatilo se to. Kmenové reality jsme se nezbavili, naopak. Pochopili jsme ale jako první, že existuje něco jako kraviny. Pouze vynoření se z oceánu na zem nám ukáže, co je to oceán. A naše vynoření se z pohodlného oceánu nesmyslů nám vlastně ukázalo, že kraviny vůbec existují.
Na finančních trzích se někdy hovoří o „moudrosti davu“. Trhy často velmi dobře agregují informace od velké skupiny lidí, jejich průměrný odhad je pak lepší než odhady každého jednotlivce. Předčit trh je možné, ale ne vždy a ne neustále. To znamená, že na trzích nemá většinou smysl pokoušet se být Pasteurem či Galileem. Když se o to pokusíte, nevyplatí se to a budete pouze obětí nějakého hedge fondu, který má mnohem výkonnější dalekohled. Tedy vlastně počítač.
Někteří lidé s tímto pohledem nesouhlasí a tvrdí, že hodně lidí se může stát investičním Galileem. Možná, že ano. Mnohem významnější je ale to, že ona moudrost davu se někdy úplně rozloží. Tento konsenzus se pak stává starou známou kmenovou realitou. Lidé pak začnou neustále opakovat příběhy plné kravin, nakonec jim uvěří a začnou na ně sázet peníze. Tyto sázky pohnou cenami, což dá kravinám důvěryhodnost a začne se nabalovat obrovská sněhová koule.
Je možné, že někdo dokáže najít bublinu a vydělat na tom, že se sveze s davem. Tvrdím ale, že by se každý měl vyhnout kmenové realitě, jako by to byl mor. Nevěřte příběhům plným kravin, nevěřte finančním radám proto, že vám je dává někdo se stejným politickým názorem, někdo ze stejného kmene. Jinak řečeno, pokud jde o vaše těžce vydělané peníze, nehleďte na to, jak vlídná se kmenová realita zdá být.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)