Pravicoví ekonomové mají podivný pohled na historii. Tvrdí například, že dezinflace osmdesátých let představovala obrovský šok pro keynesiánce a otřásla vším, čemu doposud věřili. Pravda je přesně opačná. Dezinflaci vyvolal hlavně Volcker a ne Reagan a keynesiánci se v té době drželi tradičních učebnicových modelů. Vývoj jim pak dal přesně za pravdu. Uvědomil jsem si to, když jsem ve své knihovně narazil na učebnici makroekonomie od Dornbusche a Fischera z roku 1978. Jejich jednoduchý model tvrdil, že snížení inflace vyvolá přechodný růst nezaměstnanosti, která se ale poté vrátí na původní úroveň. A toto přechodné zvýšení nezaměstnanosti by vedlo k trvalému snížení inflace, protože by změnilo inflační očekávání. Jak jsem uvedl, vývoj tomu přesně odpovídal.
Keynesiánci tedy v osmdesátých letech v šoku nebyli, naopak. Dělo se přesně to, co čekávali. Zmatená byla druhá strana diskuse, protože v Chicagu používali jiné modely. Ty tvrdily, že nezaměstnanost se sníží rychle, protože lidé rychle pochopí, že Fed se snaží o pokles inflace. Na počátku osmdesátých let se však ukázalo, že tento pohled realitě neodpovídá. Avšak namísto toho, aby ti hoši uznali chybu, začali se věnovat reálnému cyklu. V podstatě tak začali popírat i to, že by Fed měl na recesi nějaký vliv.
Údolí zoufalců
Několik lidí se mě ptalo, jaký je můj graf roku. Můj nejoblíbenější graf není vlastně z roku 2014, ale z roku předešlého. Všiml jsem si ho až nedávno a jeho autorem je Branko Milanovic. Ukazuje rozdělení růstu příjmů podle percentilů rozdělení příjmů ve světě:
Z grafu je patrný prudký růst příjmů globálních elit a také dramatický růst příjmů u velké části společnosti v rozvíjejících se zemích (křížkem je označena „střední třída v Číně“). Mezi těmito dvěma skupinami najdeme to, co Branko nazývá americkou střední třídou. Podle mého názoru se to ale týká všech vyspělých ekonomik. Můžeme tomu říkat údolí zoufalců.
Rána zlatu
Když byl prezident Obama zvolen podruhé, obvyklá řada lidí nám radila, že máme kupovat zlato, protože se ze všeho stane Zimbabwe. Ceny zlata ale namísto toho výrazně klesly. Podle mého mínění je v této souvislosti nejdůležitější pochopit, proč vůbec byly nahoře. Zlato totiž i přes široce rozšířený opačný názor není zajištěním proti inflaci. Lidé ho kupují ve chvíli, kdy je reálná návratnost jiných aktiv nízká. Graf ukazuje cenu zlata a výnosy u dluhopisů chráněných proti inflaci (měřítko osy je otočené, takže klesající výnosy znázorňuje rostoucí křivka).
Sílící oživení přineslo i růst reálných sazeb. A cena zlata začala klesat. Obamovo oživení ekonomiky tedy zasadilo ránu nadějím pravice, že přijde katastrofa. Zároveň zasadilo úder jejich oblíbené investici – zlatu.
Zdroj: NYTImes, blog Paula Krugmana