Na setkání v Davosu se jen těžko budou řešit problémy těch, kteří jsou na tom nejhůře. Jde o střední třídu v celé světové ekonomice. Nic přitom není důležitější, než aby byly vyspělé ekonomiky schopny udržet růst mezd a životního standardu u pracujících domácností. Dnes se hovoří především o geopolitických problémech či globálních financích. Výhled globální střední třídy je ale vysoce problematický. Jednou z podmínek jeho zlepšení je růst, hrozí ale deflace a stagnace. Napříč vyspělými ekonomikami je patrný pokles sazeb, který představuje chronický symptom převisu úspor nad investicemi. Evropa a Japonsko se nacházejí v situaci, kdy je monetární politika neefektivní a Spojené státy se do ní mohou dostat také. Trhy indikují, že inflace bude pod úrovní inflačních cílů po velmi dlouhou dobu.
Svět v podstatě vyčerpal možnosti improvizace s monetární politikou. To poslední, čeho bychom se nyní měli obávat, je nadměrná poptávka a inflace. Centrální banky se musí i nadále snažit, je ale čas na další kroky, které by povzbudily investice soukromého i veřejného sektoru. Současná politika nám udržitelný růst ekonomiky a životního standardu nezajistí. Spojené státy jsou často dávány za příklad a je pravda, že ve srovnání s jinými zeměmi si jejich hospodářství vede dobře. Během posledních pěti let se zvedlo asi o 11 %. Z toho přibližně 8 procentních bodů může představovat odraz cyklického vývoje. To znamená, že zvýšení produkční kapacity přineslo pouhé 3 procentní body růstu.
V Evropě a Japonsku je výhled horší než v USA. V těchto ekonomikách se populace zmenšuje a stárne, dynamika hospodářství se zhoršuje. Velká část zhoršujícího se výhledu ve vyspělých ekonomikách je ale důsledkem recese. Silný růst znamená v mnoha ohledech tu nejlepší strukturální politiku, protože stimuluje investice, vzdělání zaměstnanců, a podobně. V této oblasti tak musí být učiněno více.
V současném prostředí jsme daleko od toho, aby ze zlepšujícího se ekonomického prostředí těžila intenzivně i střední třída. Pokud bychom ve Spojených státech nyní našli stejné rozdělení příjmů jako v roce 1979, spodních 80 % by mělo o 11 000 dolarů na domácnost více a horní 1 % by mělo o 750 000 dolarů na domácnost méně. Mezinárodní integrace a spolupráce nebude pokračovat, pokud bude vnímána jako nástroj, ze kterého těží zejména globální elity. Čelíme reálným problémům ve formě dlouhodobé stagnace, deflace, pomalého růstu a příjmové nerovnosti. Fatalismus ale není namístě. Zkušenost řady zemí ukazuje, že zlepšení životního standardu střední třídy je dosažitelné. Elity ale musí pochopit jeho důležitost a snažit se o dosažení tohoto cíle.
Autorem je bývalý ministr financí Larry Summers, který působí na Harvardu.
Zdroj: FT