Vítězství řecké Syrizy v nedávných parlamentních volbách vyslalo radikálně levicovým stranám napříč Evropou jasný vzkaz – můžete to dokázat. Na řadě je tak nyní španělská Podemos, která se pokusí rozvrátit politický establishment ve své zemi. Nabízí se proto otázka - může to po vzoru Syrizy skutečně dokázat?
Poslední volební průzkumy ukazují, že Podemos prozatím drží náskok před mainstreamovými formacemi. Na preference voličů tak příznivě působí slova o konci úsporných programů a sociálně orientovaná rétorika. Právě na nich pak levicové uskupení hodlá vybudovat svůj politický program a uspět s ním v letošních parlamentních volbách. Nicméně, na rozdíl od úspěšné Syrizy Podemos čelí hned několika nástrahám.
Tak za prvé - španělská ekonomika si vede výrazně lépe, než ta řecká. Hospodářství země ve čtvrtém kvartále loňského roku rostlo annualizovaně o 2 %, což představuje nejrychlejší tempo od roku 2007 a dvakrát větší přírustek, než kterého dosáhla celá eurozóna. Míra nezaměstnanosti sice zůstává na strašidelných 23,7 %, přesto vykazuje kontinuální klesající trend. Také zadlužení země na úrovni 92 % ani zdaleka nepřipomíná úroveň, se kterou se potýká řecká ekonomika (175 %). Tvrdé reformní úsilí vystavěné na konceptu úsporných opatření se tak španělskému hospodářství, zdá se, poměrně vyplácí.
Za druhé – dílčí úspěchy španělského hospodářství jsou spjaty s reformním úsilím. Právě proti němu pak Podemos ostře vystupuje. Ve své manifestu levicová formace přislíbila výrazné zvýšení minimální mzdy a ustanovení větší právní ochrany zaměstnancům, kterým hrozí propuštění. Výsledkem by tak mohl být tlak na produktivitu práce a opatrnost firem při najímání nových pracovníků. Podemos zároveň hodlá snížit věk odchodu do důchodu ze současných 65 na 60 let. Logickým důsledkem by byl růst vládních výdajů na sociální zabezpečení, které zpravidla patří k největším nákladovým položkám státu. Nůžky mezi výdaji a příjmy by se tak roztáhly a došlo by k postupnému růstu veřejného dluhu. Je proto patrné, že navzdroy podobnosti v návrzích s řeckou Syrizou, právě výrazný rozdíl mezi reálnými dopady úsporných opatření v obou zemích může silnou podporu uskupení Podemos postupně podrývat. O to více pak v případě, když by hospodářství dostalo v následujících měsících další růstovou injekci. Tu by mohl představovat jak program nákupu aktiv ECB, tak také pozitivní nákladový šok spojený s propadem v cenách ropy.
Za třetí – říká se, že společný nepřítel sbližuje. Zatímco Syriza v tomhle směru mohla rétoricky útočit na věřitelskou „troiku“ (ECB, MMF, Evropská komise), která v očích řeckých občanů stála za drastickým utažením opasků, španělský Podemos takového příhodného nepřítele postrádá. Madrid totiž na rozdíl od Atén nemusel v minulosti zažádat o záchrannou půjčku, ze které by vyplynula přísná rozpočtová disciplína. Finanční pomoc španělskému bankovnímu systému z roku 2012 pak již byla zemí úspěšně splacena. Na druhou stranu však Podemos může značku „nepřítele“ nalepit na záda mainstreamových stran (Spanish Socialist Workers’ Party, Popular Party), které zmáhají korupční skandály.
Za čtvrté – nevýhodu pro Podemos představuje také odlišná sktruktura v přidělování parlamentních křesel. Zatímco řecký systém vítězi voleb zajišťuje nad rámec volebního výsledku dodatečných padesát křesel, ve španělské úpravě podobný benefit nenajdeme. I v případě vítězství tak Podemos bude jen velmi těžko formovat vládní koalici bez spolupráce s někým z výše uvedené dvojky. V nejhorším scénáři by pak Podemos vládu nemusel sestavit vůbec a zamířil by do opozice. Při současném rozložení sil (Podemos podle průzkumů drží zhruba 30 % hlasů, v těsném závěsu je Spanish Socialist Workers’ Party a zhruba se 20 % operuje Popular Party) by pak takový scénář nebyl zcela nereálný.
Zdroj: Bloomberg