Patrick Venzke byl prvním Němcem, který hrál v americké NFL. Za tento úspěch ale podle svých slov zaplatil vysokou cenu jak na fyzické, tak na psychické úrovni. Nyní je mu 40 let, trpí vážnými bolestmi zad, jeho levé rameno je zničené a má problémy s kolenem. Pracuje ve státu Idaho jako realitní makléř a během návštěvy v Německu poskytl rozhovor, o kterém říká: Když jsem byl aktivním hráčem, takový rozhovor bych poskytnout nemohl, protože by ukončil celou moji kariéru.“
V březnu letošního roku odešlo z NFL šest hráčů, nejstaršímu bylo 31 let: Jeden z nich k tomu uvedl, že chce žít dlouhý a zdravý život a nechce trpět neurologickými potížemi, nebo dokonce zemřít mladý. Venzke o tom říká, že jde o odvážný krok. I když tito hráči budou ze strany NFL zesměšňováni. Obvykle se totiž o podobných problémech nehovoří a dříve bylo nemyslitelné, že by někdo odešel po jedné odehrané sezóně. Dnes se ale ví mnohem více o neurologických problémech, které tento sport přináší, a také došlo k prudkému nárůstu odměn hráčů. Dříve tak nebylo možné učinit podobné rozhodnutí ani kvůli finanční situaci hráčů.
„Hrajete pro slávu, ale když vyhraje Super Bowl jen proto, abyste na to v šedesáti zapomněli kvůli tomu, že trpíte Alzheimerem, nemá to smysl. Pokud máte zlomené kosti, dá se s tím žít, ale ne, když máte poškozený mozek. Otřesy mozku jsou naprosto běžné. Když jsem je měl, trenérům jsem to neříkal. Prošel jsem jimi asi šestnáctkrát, jen během jednoho tréninku proběhlo na stovky srážek se soupeřem,“ říká Venzke. Podle jeho slov trpí poruchami paměti, řeči, depresí a podobnými problémy asi třetina hráčů NFL. Sám má prý problémy s tím, aby v běžném životě udržel na uzdě svou agresivitu. Zná i hráče, kteří si ve 25 letech vzali život, jiní zase ve 40 letech skončili na ulici. „Všichni mají jednu věc společnou – jsou poraženi životem, který přišel po jejich kariéře vrcholového sportovce,“ tvrdí Venzke.
„NFL má horkou linku, na kterou můžete zavolat v případě problémů. Učinil jsem tak asi dvakrát, jednou jsem jim řekl, že už nemůžu vydržet ten křik dětí. Zeptali se mě, jestli slyším dětské hlasy ve své hlavě. Řekl jsem, že ne, že dětí křičí v obýváku. Bylo to dost srandovní,“ vzpomíná bývalý hráč. Domnívá se, že za změny v jeho psychice může sport, protože „před dvaceti lety mohl bez problémů pracovat v dětském centru“. Na hráčích se ale podepisují steroidy, léky na tlumení bolesti a samozřejmě i psychologické faktory. Jedním z klíčových způsobů motivace je totiž podpora agresivního chování. Ta má například formu neustálých urážek.
V roce 2014 vydělala NFL na tržbách 11 miliard dolarů. Popularita amerického fotbalu podle Venzkeho pramení i z toho, že veřejnosti se líbí agresivita hráčů a jejich věrnost týmu. „Američané uvažují tak, že vítěz bere vše. Evropané uvažují na základě principů olympiády, takže pokud skončíte jako třetí, je to stále dobré. V NFL si ale nemůžete dovolit zmeškat jediný trénink, protože za vámi stojí dlouhá řada těch, kteří vás chtějí nahradit,“ tvrdí Venzke, který prý neustále slyšel: „Uděláš jednu jedinou chybu a sedíš v letadle do Německa.“
„Když jste v NFL, jste celebrita. Ženy si hledají vaše jméno na Googlu a zjišťují, kolik peněz máte. Vozíte se do klubů limuzínou. Problém je v tom, že si myslíte, že to bude trvat věčně. Pak to skončí a vypadá to, že když už nejste superstar, jste nula. Vracíte se zpět do reálného světa a musíte dělat věci, ve kterých nejste moc dobří,“ říká Venzke a dodává, že vše začíná již v mladém věku: „Už na škole jste ve výjimečné pozici, protože jste vyšší, silnější a rychlejší než ostatní. Než se nadějete, všichni se snaží vám pomáhat. NFL zařídí vše a vy víte, že pokud budete podávat výsledky, klub se o vás postará, i kdybyste měli problémy s policií. Když pak s fotbalem přestanete, běžný život vás udolá.“
Venzke poukazuje na to, že vrcholový sportovec může zvedat těžké váhy, v reálném životě mu to ale zajistí maximálně místo stěhováka, který si moc peněz nevydělá. „V dnešním světě je rozhodující komunikace, hráči fotbalu jsou ale neandrtálci, kteří jsou mimo hřiště neschopní, nic neumějí. „Sám bych při pohledu zpět nic neměnil. Ale nechci, aby můj syn hrál fotbal. Nechci, aby si prošel tím, čím já. Dal jsem do své poslední vůle, že dostane dědictví pouze v případě, že nebude hrát americký fotbal,“ říká Venzke na závěr rozhovoru.
Zdroj: Der Spiegel