Německý ministr financí Wolfgang Schäuble podle svých slov nepoužívá , protože „zprávy na něm mají jen velmi krátkou životnost a proto jsou nezajímavé“. Během jednání s Řeckem byl ale on sám na Twitteru jednou z nejčastěji zmiňovaných osob a byl například obviňován z toho, že vede útok proti řecké demokracii.
Schäuble ale v rozhovoru pro Der Spiegel říká, že podobné útoky nese s klidem. Jeho emailová schránky byla prý také plná zpráv, 90 % z nich ale obsahovalo slova podpory. „Řecký problém je ovšem hodně složitý a jednoduché odpovědi na něj neexistují. Řecko se před půl rokem připravovalo na návrat na kapitálové trhy, dnes jeho ekonomika leží v troskách. Je to zodpovědnost řecké vlády, ale my řecký lid opustit nemůžeme. Proto byl vytvořen nových záchranný program, i když ten znamená další tvrdá opatření. Hlavní otázka však zní: Co je tím lepším řešením pro celou Evropu?“ říká ministr.
Paul Krugman tvrdí, že nový záchranný program znamená „naprostou destrukci řecké národní suverenity a jeho základem je pomstychtivost“. Schäuble k tomu v rozhovoru poznamenal, že Krugman je sice známým ekonomem, ale „o architektuře a základech evropské měnové unie neví nic“. V ní totiž na rozdíl od Spojených států neexistuje žádná centrální vláda a všechny členské země musí dosahovat společné dohody. „Zdá se, že pan Krugman si toho není vědom,“ dodal ministr. Podle jeho slov také nikdy nebyl zájem na tom, aby Řecko z eurozóny odešlo. Nicméně na jeho ministerstvu vznikla analýza, která poukazovala na možnost Grexitu. Příčinou však prý bylo pouze to, že samo Řecko by se touto cestou mohlo vydat.
Ohledně údajného sporu o setrvání Řecka v eurozóně mezi Německem na straně jedné a Francií a Itálií na straně druhé Schäuble řekl: „Není neobvyklé, že se názory Němců a Francouzů liší. Často se také liší názory moje a názory mé ženy a Německo s Francií ani nejsou v manželském svazku. Obě země nakonec názorové rozdíly překonaly. Nejdůležitější je totiž to, že bez Německa a Francie unie nefunguje.“
Podle Schäubleho v Evropě neexistuje žádná německá dominance tak, jak se o ní dnes často hovoří. Německo je v dobré ekonomické pozici, ale na rozdíl od Francie či Velké Británie nemá křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Proto nelze hovořit o tom, že by bylo v pozici nějaké politické dominance. „Po pádu železné opony se ale rovnováha v Evropě skutečně posunula. Nyní mohou svůj názor vyjádřit i baltské země či Slovensko se Slovinskem,“ říká ministr. Nejedná se podle něj o nové rozdělení na Sever a Jih. Jde o to, že řada zemí už nepoužívá záchranný program a jejich ekonomická situace se zlepšuje. Jde o Portugalsko, Irsko, Španělsko a dokonce i Kypr. I Řecko podle ministra na konci minulého roku dosahovalo zlepšení. Z toho je jasné, že „eurozóna byla úspěšně stabilizovaná“.
Základy nového řeckého programu byly přitom položeny už v roce 2010, „doposud jen nebyly implementovány“. Schäuble se dokonce domnívá, že „řecká ekonomika a společnost se jen minimálně pohnuly potřebným směrem“. Pouze došlo k dramatickému navýšení potřebné pomoci, která by nyní měla i podle těch nejkonzervativnějších odhadů dosahovat minimálně 80 miliard eur.
Yanis Varoufakis tvrdí, že Německo chtělo dostat Řecko z eurozóny, aby tím ukázalo, co se také může stát. Schäuble to odmítá a naopak tvrdí, že cílem bylo hledat dlouhodobě udržitelné řešení. „Moje babička říkala, že nejdříve přijde benevolence a pak nemravnost. Někdy se štědrost může změnit v pravý opak toho, co bylo původně jejím cílem,“ uvedl ministr. Sám si však není jistý, zda nový program může fungovat v situaci, kdy mu řecký premiér Alexis Tsipras nevěří. „Ale slíbil, že jej bude implementovat a já mu musím věřit, protože to je jediná férová věc, kterou mohu udělat,“ řekl Schäuble. V posledních pěti letech přitom Řecko „nebralo své léky tak, jak mu byly předepsány“. Nyní mu Trojka dala jasně najevo, že v 15 oblastech tak prostě musí učinit.
Může Řecko dosáhnout požadovaných cílů v situaci, kdy se jeho ekonomika propadla o 25 % a systém zdravotní péče kolabuje? Schäuble říká, že se na věci dívá z jiného úhlu: „V roce 2009 mělo Řecko rozpočtový deficit ve výši 15 % a deficit běžného účtu v přibližně stejné velikosti. To ukazuje, že tato země si žila nad své poměry a je potřeba, aby podstoupila hluboké reformy. Řecká státní správa je, co se týče poměru nákladů a produktu, stále jednou z nejlépe placených v Evropě. Penzijní výdaje se nacházejí vysoko nad evropskými standardy. Vše se musí vyřešit, krok po kroku. Tento přístup mimochodem fungoval ve všech zemích postižených krizí, nejen v Řecku. Netvrdím, že vše je jednoduché, ale s restrukturalizací se začít musí a musí být dotažena do konce.“
Podle Schäubleho není pravda, že by euro nyní Evropu více rozdělovalo, než sjednocovalo. Ukazuje však, že dosažení jednoty je složité. „Kritici, kteří se najdou zejména v USA, často poukazují na byrokracii a malou flexibilitu. Když se jich ovšem zeptám, jak by oni spojili 28 zemí, které mezi sebou dříve neustále válčily, žádnou odpověď nemají,“ říká ministr. Na otázku, zda je stále možný Grexit, pak odpovídá: „Rakouský kancléř Werner Faymann řekl, že k němu může dojít kdykoliv. A vše, co k tomu mělo být řečeno, už řečeno bylo.“
Eurozóna potřebuje podle ministra větší důvěru v euro, a to nejen na úrovni finančních trhů, ale i v samotné společnosti. K tomu se musí přidat regulace státních financí směřující k jejich lepšímu stavu. Na to musí být změněny celoevropské dohody. Mnozí se toho ale obávají, protože to vnímají jako další krok k větší integraci, který by byl odmítnut národními parlamenty a vládami, říká Schäuble. Je podle něho ale jasné, že měnová unie nemůže dobře fungovat bez unie politické. Musí proto dojít k posílení institucí, jako je Evropská komise či Evropský parlament, a členské země se musí vzdát větší části své suverenity. Už tak učinily na poli monetární politiky, otázkou je, zda jsou připraveny tak učinit i v oblasti fiskální politiky.
„Jsem si vědom toho, že vývoj posledních let zrovna nepodporuje argumenty pro další evropskou integraci. Nevzdávám se, ale jsem realista,“ říká ministr a dodává, že „klíčové je, aby byla dodržována pravidla“. Když se o to ale Německo snaží, je podle něho obviňováno z vytváření protektorátů či útoků na demokracii.
Zdroj: Der Spiegel