Někdy se nezdá, že největší volatilitou a zároveň nepochopením trpí měnové trhy. Tento dojem byl samozřejmě ještě posílen netradiční monetární politikou, které jsme svědky v posledních sedmi letech. Čtyři největší centrální banky totiž zvýšily své rozvahy asi o 8 bilionů dolarů, což je více než produkt Německa, Francie a Itálie dohromady. Obecně se předpokládá, že monetární stimulace je dobrá pro růst cen finančních aktiv a nepřímo i pro ekonomický růst. Negativní by naopak měla být pro měny, protože zvýšená peněžní nabídka vede k poklesu sazeb a odlivu kapitálu.
Uvedené předpoklady mohou být relevantní pro krátké období, ale v delším období může být vše jinak. Euro stálo před sedmi lety 1,59 dolaru, dnes stojí 1,09 dolaru. Došlo tedy k mimořádnému posílení dolaru, které bezpochyby odráží i stimulaci ze strany ECB a očekávané zvyšování sazeb ze strany Fedu. Dolar ovšem posiluje i vůči měnám rozvíjejících se ekonomik, a to dokonce ještě více než vůči euru. A tyto země žádnou stimulaci neprovádějí. Měny, které si vedly nejlépe, oslabily o „pouhých“ 50 %, některé ale tratily mnohem více. Nejvíce trpěl ruský rubl, turecká lira a brazilský real.
Existují samozřejmě evidentní důvody, proč k tomu došlo. Patří mezi ně pokles cen ropy, špatný makroekonomický management či politická nejistota. Ani zdaleka to však není celý příběh. Je například celkem složité pochopit, proč dnes musíme zaplatit 3,8 polského zlotého za dolar, zatímco v létě roku 2008 jsme platili 2 zloté za dolar. Polská ekonomika si totiž vede už několik let lépe než další evropské ekonomiky a tato země je politicky stabilní.
Popsaný vývoj znamená, že většina měn rozvíjejících se zemí se nyní zdá být velmi levná. Poslední aktualizace Big Mac indexu to ukazuje velmi hezky – podle tohoto měřítka jsou nyní mimo čtyř měn všechny měny světa vůči dolaru podhodnocené. A největší podhodnocení najdeme právě v rozvíjejících se zemích. U Indie, Ruska, Malajsie, Jižní Afriky a Indonésie toto podhodnocení dosahuje více než 50 %, zlotý je podhodnocen o 47 % a renminbi o 43 %. I méně podhodnocené měny, jako je mexické peso či brazilský real, leží 10 – 35 % pod svou férovou hodnotou. V současné době se přitom trhy připravují na zvedání amerických sazeb a obecně se předpokládá, že tento proces by měl způsobit další posilování dolaru. Možná je tak načase stát se dolarovými kontrariány. Platí to minimálně u investorů s delším investičním horizontem. Dokonce i The Economist, o kterém je známo, že má velmi negativní pohled na vše, co pochází z Ruska, tvrdí, že je těžké odolat 60% diskontu na rublu.
Navíc už možná máme za sebou bod, ve kterém byl poměr růstu rozvíjejících se ekonomik a růstu ekonomik vyspělých nejnižší. Tento poměr během posledních pěti let klesal a onoho dna mohlo být dosaženo ve druhém čtvrtletí. MMF předpokládá, že růst rozvíjejících se zemí se postupně zvedne ze 4,3 % v roce 2015 na 5,3 % v roce 2020. Vyspělé země by měly růst o 2,3 % v roce letošním a o 1,9 % v roce 2020. Tento vývoj by měl lákat investory zpět na rozvíjející se trhy, a to by mělo prospívat i jejich měnám. Zvyšování sazeb v USA by tak mohlo znamenat bod zvratu, ale v úplně jiném slova smyslu, než se obecně předpokládá.
Autorem je Marcus Svedberg ze společnosti East Capital.
Zdroj: BeyondBrics