Občas se objeví hodně špatný nápad, který je nejdříve předmětem intenzivní debaty, pak se ukáže jeho nesmyslnost a nakonec upadne v zapomnění. Na trhu myšlenek a nápadů se tak rozhoduje o tom, které z nich uspějí a které ne. Dnes chci psát o jedné myšlence, která je tak pomýlená, že křičí po tom, aby byla vyvrácena: Obchodované společnosti by měly přestat zveřejňovat své čtvrtletní výsledky.
Podle Moneybeat se prý tento nápad objevil poprvé ve Velké Británii ve společnosti Legal & General Investment Management. Ta prý kontaktovala vedení 350 firem obchodovaných v Londýně s tím, že by měly upustit od zveřejňování čtvrtletních výsledků. V USA nyní tento nápad prosazují Martin Lipton a Sabastian Niles z Wachtell Lipton.
Nejdříve je dobré zmínit, že se zveřejňováním čtvrtletních výsledků je skutečně spojena řada problémů. Některé firmy mají kvůli současnému systému příliš velkou motivaci k zaměření se na krátkodobé cíle. Tlak na manipulaci s účetnictvím může být vysoký a řada firem finanční výkazy zneužívá. Některé společnosti mohou například omezovat výdaje na výzkum a vývoj, protože se obávají jejich negativního dopadu na čtvrtletní čísla. Ignorování dlouhodobé strategie může vést i ke špatně promyšleným akvizicím či k posedlosti s omezováním nákladů. Krátkodobé cíle také bezesporu podporují současnou praxi, v jejímž rámci firmy zvyšují dluh, aby za získané zdroje kupovaly vlastní akcie.
Právníci ze společnosti Wachtell nejsou jediní, kdo považuje posedlost krátkodobými čísly za škodlivou. Hovoří o ní McKinsey & Co. či třeba prezidentská kandidátka Hillary Clintonová. Jen málo lidí je ale ochotno jít až k návrhům na ukončení čtvrtletních zveřejňování finančních výsledků. Ty podle současných pravidel naopak obchodované společnosti zveřejňovat musí.
Bývalý novinář z Alex Berenson ale dokonce hovoří o tom, že posedlost zisky „zkorumpovala“ obchodované firmy a jejich management. A je nutno uznat, že současné systémy odměňování managementu významně přispívají k tomu, jak moc jsme zaměřeni na krátkodobé výsledky. Pokud s tím ale chceme skončit, je třeba nastavit opční programy odměn tak, že budou odrážet dlouhodobé výkony firem. Pokud nebude management firem smět své akcie prodat během prvních deseti let poté, co je dostane, stanou se možná divy.
Stejně tak je dobré bavit se o tom, proč je management velkých firem placen za to, jak dobře si vede akciový trh a ne za to, jak dobře si vede konkrétní společnost. Statistické důkazy ukazují, že velká část celkové návratnosti akcie je dána tím, v jaké fázi cyklu se trh nachází – zda je v býčím či medvědím trendu. Právě tak hodně záleží i na tom, jak si vede celý sektor. Management na takové faktory nemá žádný vliv, jeho odměny se od nich ale odvíjejí, a to je hodně hloupé. Odměny by tedy měly být provázány s dlouhodobými úspěchy firem a měly by být založeny na tom, jak si vede konkrétní společnost a ne celý trh.
Co se týče samotných čtvrtletních zisků, je dobré si uvědomit, proč je vůbec potřebujeme. Zvyšují transparentnost a umožňují investorům činit lepší rozhodnutí ohledně toho, které akcie nakoupit a kterým se vyhnout. Pokud se ve firmě objeví problémy, její vlastníci to chtějí vědět co nejdříve a čtvrtletní čísla v tom pomáhají. A nejúspěšnější firmy ukazují, že management se může zaměřovat na krátkodobé výsledky, trh ale nakonec stejně odmění ty firmy, které přemýšlejí dlouhodobě. Ukazují to společnosti jako , či . Na nich je jasné, že úspěch vyžaduje perspektivu, která jde daleko za následující čtvrtletí.
Autorem je investor Barry L. Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg