Brazílie je nádherná země, která dlouhou dobu překvapovala svým vývojem řadu odborníků. Je členem bloku BRICS a také nejlidnatější zemí Jižní Ameriky. Nyní se však zdá, že této superstar jihu dochází dech.
Byl to právě trh práce, který byl dlouhou dobu tím ekonomicky zářným bodem v celé ekonomice, když Brazílie začala stagnovat. To se však během posledních měsíců začíná rapidně měnit s tím, jak se závody na výrobu oceli a aut zbavují pracovníků. Například Motors nebo AG mají v Sao Paulo svoje fabriky a Sao Paulo ztrácí každý měsíc skoro 20 000 pracovních míst podle odhadů státní průmyslové federace.
Ještě v srpnu roku 2014 se oblast Sao Paulo mohla prakticky pyšnit nezaměstnaností na 5,1 % a o rok později tedy v srpnu 2015 se ve stejné oblasti pohybuje na 8,1 %. Obdobné je to i v dalších regionech. V oblasti Salvador se dostala dokonce do dvouciferných čísel. V srpnu 2015 byla na 12,4 % a rostla tak meziročně o 3,1 procentního bodu. Nezaměstnanost v Brazílii jako celku se tak dostala v srpnu na 7,6 % a vzrostla tak za 12 měsíců o 2,6 procentního bodu.
Smrtící koktejl rostoucí nezaměstnanosti, zhoršujících se ekonomických vyhlídek na růst světové ekonomiky a model brazilského růstu postaveného na financování masivních spotřebitelských výdajích formou úvěrování děsí všechny bankéře v zemi. Může to skončit jako největší krize od 90. let. Příběh zaměstnanců, kteří si vzali úvěr na dům či auto a přišli o zaměstnání se začíná nebezpečně často opakovat.
Rok po masivní korupčním skandálu a čtyři měsíce po oficiálním startu recese v Brazílie se zdá, že se situace jen zhoršuje. Hodnota brazilského reálu se zatím během roku 2015 propadla nejvíce ze všech měn na světě.
Graf brazilského reálu a amerického dolaru jasně demonstruje oslabování brazilského reálu, kdy se kurz ještě pohyboval na hladinách kolem 2,6 realu za jeden dolar. V září se dostal kurz dokonce na nějakou chvíli nad hladin 4 realů za jeden americký dolar.
Průmyslová produkce je na tom také hůře. Index průmyslové produkce začal klesat již na konci roku 2013. To si ještě nikdo nepředstavoval, že Brazílii čeká s dílčími přestávkami téměř již dva roky trvající výlet pod 100 bodů. Aktuálně je index na hodnotách 89,9 b.
Sezónně očištěné HDP mezikvartálně ve 2Q15 klesalo o 1,9 %. Z grafu je celkem jasně patrné, že na konci roku 2015 brazilská ekonomika vstoupila do recese a v dalším kvartále, tedy 3Q15 by se na tom nemělo změnit zhola nic.
Ani v dalším zemích ze stejného kontinentu jako Chile, Kolumbie, Mexiko či Peru to nevypadá příliš odlišně. Co za tím je? Dozajista ceny komodit - ty se propadají na leckdy historická minima a tak berou výhodu těmto surovinově bohatým zemím. Dříve ze zisků ze surovin mohly naplňovat svoje rozpočty a tak formou uvolněné fiskální politiky podpořit ekonomiky, které si procházely problémy.
Nyní je situace opravdu odlišná, ceny komodit jsou nižší, MMF snížila výhled pro růst globální ekonomiky. S cenami komodit je úzce spojené oslabování růstu druhé největší světové ekonomiky Číny. Ta patří mezi největší konzumenty průmyslových komodit. Dalším bodem externích proměnných pachajících problémy může být zvýšení sazeb v USA, to může uvést do pohybu značný objem kapitálu aktuálně alokovaného v rozvíjejících se trzích.
Jelikož tyto všechny skutečnosti vedou k tomu, že fiskální politika již nemůže být hybatelem a tím faktorem, který hrála v minulosti - otázka zní, jaký úkol teď bude mít v nové situaci. Má dostatek financí na to aby se znovu stala tím kouzelným ukazovátkem, které bude ekonomiku stabilizovat? Nebo je taky již rozpočet natolik pod tlakem, že se spíš bude uvažovat o snižování sociální a zdravotní podpory služeb státu? Co se bude odehrávat i když dluhové pozice většiny hlavních ekonomik regionu by snesly další zadlužení formou fiskálních deficitů není zatím jisté.
Konkrétně Brazílie je země, kde by bylo záhodno již uvažovat o tom jak křivku zadlužování nasměrovat směrem dolů nikolik nahorů. Federální dluh Brazílie v posledních letech akceleroval. Aktuálně státní dluh dosahuje 2 686 mld. realů. Dluh povážlivě roste a tak se je třeba ptát jak dlouho ještě může růst tímto tempem na hladiny, kde země začíná riskovat svojí důvěryhodnost a kredibilitu.
Druhý faktorem, který by mohl pomoci regionu s oživením je eventuální růst cen komodit. Tento faktor je bohužel mimo dosah ekonomik jak nějakým způsobem tento faktor ovlivnit. Světlou malou nědějí je fakt, že si země prošly krizemi a recesemi na začátku 90. let a znovu kolem roku 2000 a byly schopné nasadit fiskální strukturální reformy, které nakonec pomohly navzdory nepříznivým podmínkám. Přes tuto informaci stále země v Jižní Americe budou čelit nejisté době a těžkým rozhodnutím.
Zdroj: Bloomberg, WEF