Debata o minimální mzdě je často příliš zjednodušená. Zaměřuje se totiž pouze na to, zda jsou minimální mzdy dobré či špatné. Jako kdyby odpověď vůbec nezáležela na konkrétním čase a místě. Jenže ona záleží a odpověď musí být mnohem detailnější. Je například jasné, že kdyby se minimální mzda v USA zvýšila třeba na 400 dolarů za hodinu, ekonomika by zkolabovala. Minimální mzda také může někomu prospívat, jiné poškozovat. A tak dále.
Celou diskusi o minimální mzdě bych rád rozšířil o její vztah k tomu, v jaké cyklické fázi se ekonomika právě nachází. Minimální mzda může být totiž velkým přínosem, když si ekonomika vede dobře. Během recese ale může fungovat jako brzda. Pokud jsou tedy studie analyzující vliv minimální mzdy prováděné zejména na datech z období prosperity, mohli bychom se mylně domnívat, že minimální mzda ekonomice vždy prospívá.
Rozdílné působení minimální mzdy během ekonomického cyklu je jednoduché vysvětlit. Během boomu nemusí být zvyšování minimální mzdy chybou. Firmy budou pravděpodobně v pozici, kdy si to mohou dovolit, protože jejich ziskové marže jsou vyšší. Vyšší minimální mzda se tak nemusí projevit negativně na zaměstnanosti a pouze zajistí převod části příjmů od vlastníků firem k jejich zaměstnancům.
Když ale udeří recese, klesne poptávka a firmy se budou přirozeně snažit o přechodné snížení mzdových nákladů. Minimální mzda jim ale může bránit v tom, aby si ponechali všechny zaměstnance a donutí společnosti k propouštění. Tím se zvýší nezaměstnanost na úrovně, kterých by jinak nedosáhla. Jinak řečeno, minimální mzda může zvýšit citlivost ekonomiky na makroekonomické šoky.
Vláda by měla svou monetární a fiskální politikou působit tak, aby snižovala riziko recese. Zkušenosti ale ukazují, že k eliminaci ekonomického cyklu asi nikdy nedojde a k recesím bude docházet i nadále. Budou jí čelit i firmy a minimální mzdy tedy hrají proti nim. Zastánci minimální mzdy často zmiňují přirozený experiment, který analyzovali ekonomové David Card a Alan Krueger. Ti zjistili, že zvýšení minimální mzdy na poměrně vysokou úroveň, ke kterému došlo v New Jersey v roce 1992, mělo jen velmi omezený dopad na nezaměstnanost. Jenže ekonomika v té době procházela už poměrně slušným oživením, které mělo trvat ještě hodně dlouho.
I řada dalších studií si bere za základ nejdelší oživení americké ekonomiky po druhé světové válce. Pokud se díváme pouze na devadesátá léta a počátek nového tisíciletí, skutečně nenalezneme pádnější argumenty proti minimální mzdě či jejímu zvyšování. Dobré časy ale náhle skončily v roce 2008, po kterém přišla hluboká recese. Studie, které se zaměřily na toto období, už přinášejí rozdílné závěry. Podle nich je negativní efekt citelný. Příkladem může být studie z roku 2014 „The Minimum Wage and the Great Recession: Evidence of Effects on the Employment and Income Trajectories of Low-Skilled Workers“, kterou provedli Jeffrey Clemens a Michael Wither.
Tito ekonomové se zaměřili na růst federální minimální mzdy mezi lety 2007–2009. Zaměstnance rozdělili do dvou skupin – na ty, jejichž mzdy kvůli rostoucí minimální mzdě také vzrostly, a na ty, u nichž k růstu mezd nedošlo. Závěr zní, že pravděpodobnost ztráty zaměstnání během hluboké recese byla u první skupiny větší než u té druhé. Takový závěr je v protikladu s tím, co tvrdí starší analýzy. Možná se Jeffrey Clemens a Michael Wither někde dopustili chyby, já jsem ale při zběžné kontrole žádnou nenašel. Takže je dost dobře možné, že minimální mzdy během recesí skutečně škodí mnohem více než během expanze. O takových rozdílech nyní mnoho lidí nepřemýšlí.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg