Čím vlastně Čína ohrožuje celou globální ekonomiku?

Čína ztrácí svou nákladovou konkurenceschopnost a to se projevuje poklesem tempa jejího ekonomického růstu. Vláda tak přikročila k oslabení měnového kurzu. Toto oslabení mělo ovšem negativní vliv na finanční trhy ve vyspělých zemích. Investoři se totiž domnívají, že popsaný vývoj v Číně poškozuje celou globální ekonomiku.

Pokud ale nějaká země trpí ztrátou nákladové konkurenceschopnosti a snaží se ji obnovit oslabením měnového kurzu, je to z globálního pohledu hra s nulovým součtem. To, co Čína svou politikou získá, je vyrovnáno ztrátami ve zbytku světa. To znamená, že popsaný vývoj by neměl mít žádný dopad na globální růst a globální finanční trhy.

Zmíněná hra s nulovým součtem a její dopad na globální vývoj by znamenaly, že panikařící trhy se dopustily hrubé analytické chyby. Musíme ale rozlišovat mezi delším a kratším obdobím. Z dlouhodobého hlediska platí výše uvedené, ale krátkodobě ne. Světová ekonomika dříve fungovala tak, že průmyslová výroba byla koncentrována v Číně, protože tato země disponovala nízkými výrobními náklady. Když tato její výhoda pominula, došlo k přesunutí výroby do jiných částí světové ekonomiky a tento přesun sebou krátkodobě nesl významné náklady.

Podobný efekt jednorázových nákladů by vznikl nyní, kdyby se výroba přesouvala zpět do Číny kvůli její kurzové politice. Z krátkodobého hlediska tedy platí, že významnější změny v čínské konkurenceschopnosti sebou nesou jednorázové náklady, kterými trpí celá globální ekonomika.

Graf znázorňuje meziroční vývoj globálního obchodu a exportů Číny. Před rokem 2008 bylo běžné, že čínské exporty rostly mnohem vyšším tempem než globální obchod. Po krizi se ale situace postupně obrací a od roku 2015 už tempo růstu globálního obchodu převyšuje tempo růstu čínských exportů. Tento vývoj odráží postupnou ztrátu čínské konkurenceschopnosti a zmíněný přesun průmyslové výroby do jiných ekonomik, který vedl k poklesu čínského podílu na globálním trhu:



Zdroj: Natixis