V Irsku byla média po hlasování o Brexitu plná stejných nadpisů a informací jako všude jinde: Libra kolabuje, premiér rezignuje, atd. Moji irští známí, mezi které patří úředníci, farmáři či řidiči autobusů, tyto zprávy ale nevnímají jako abstraktní informace. Na ně má současný vývoj přímý dopad. Zajímá je, jak to nyní bude s vízy, s jejich příbuznými ve Velké Británii, jejich důchodem, bankami a mnoha dalšími oblastmi, které je doprovázejí každodenním životem. V zemích jako Itálie či Francie to ale není o mnoho rozdílnější, protože tyto ekonomiky jsou s britskou ekonomikou propojeny hustou sítí vazeb. Jejich rozvázání bude trvat roky. Jako Američana mě ale možná nejvíce zajímá, jak může vývoj kolem Brexitu ovlivnit úspěch Donalda Trumpa v prezidentských volbách.
Brexit Trumpovi vítězství ve volbách nezajistí, ale může být jeho předzvěstí. Velká Británie byla často krůček před Spojenými státy. Thatcherová přišla o něco dříve než Reagan, Corbyn o něco dříve než Sanders. Ti, kteří podporují odchod Velké Británie z EU, mají hodně společného s voliči Trumpa, a to jak v demografické oblasti, tak co se týče míry jejich frustrace. Spojené státy i Velká Británie jsou přitom globálními mocnostmi, dobu největší slávy ale mají za sebou a i v tomto úpadku globálního významu je Británie napřed. Obě země se účastnily stejných konfliktů na Blízkém východě a obě postihla Velká recese.
Populistická hnutí v obou zemích slibují, že dají vše opět do pořádku, zvýší postavení jejich země ve světě, omezí imigraci a podpoří domácí průmysl. Obě hnutí jsou nazývána krajní pravicí a v obou zemích byla tato hnutí dlouho podceňována jak ze strany médií, tak ze strany hlavních politických stran. Politická debata se nakonec v obou případech stala velmi zákeřnou a dokonce i násilnou. V Británii je nyní po referendu a momentálně záleží zejména na tom, jak trpce se budou bývalí partneři rozcházet.
Možná, že dnes hledíme na počátek konce Británie, která existovala posledních 300 let. Mimo Londýn hlasoval zbytek Anglie pro odchod z EU, Skotové chtěli zůstat. Skotští separatisté už dříve prohlašovali, že pokud Británie odejde z EU, Skotsko pravděpodobně odejde ze Spojeného království (Británii tvoří Anglie, Skotsko a Wales spolu s několika ostrovy, Spojené království k tomu ještě zahrnuje Severní Irsko). V Irsku se dnes řeší stejná otázka jako ve zbytku Evropy, ale intenzivněji. Británie je hlavním obchodním partnerem této země. Navíc tu máme dlouhou historii bojů mezi Irskem a jeho sousedem. Tyto boje skončily až v devadesátých letech a dnes jsou Irové zvyklí cestovat mezi severní a jižní částí a nemusí ani ukazovat pas. Severní Irsko ale hlasovalo stejně jako Skotové – většina chtěla zůstat v EU. Jestliže odejdou Skotové, může se nakonec stejným směrem vydat i Severní Irsko.
V Irsku samotném také sílí populistická hnutí, v jejich čele stojí politická odnož Irské republikánské armády Sinn Féin. Pokud bude tento trend dále pokračovat, mohla by se uvedená hnutí dostat i do vlády. To neznamená, že nastal návrat do časů násilí a bojů. Sinn Féin se už dlouhé roky snaží, aby se z ní stala respektovaná politická strana a její mladší členové už ani nepamatují terorismus sedmdesátých a osmdesátých let. Nicméně opět by se objevila volání po irském sjednocení.
Jen čas ukáže, jak se Evropa s odchodem Velké Británie vypořádá. EU čelí několika vážným krizím najednou, včetně velmi vysoké nezaměstnanosti a milionu uprchlíků, kteří zaplavují celý kontinent. V tuto chvíli ještě v reakci na hlasování o Brexitu celý svět kroutí hlavou nad tím, co považuje za britskou krátkozrakost. A v listopadu se ukáže, zda se bude svět podobně dívat i na Spojené státy.
Autorem je Brian Kaller.
Zdroj: The American Conservative