Během Velké recese byly centrální banky ve svých pokusech o oživení ekonomiky agresivní a zároveň kreativní. Přál bych si však, aby jejich agresivita byla ještě větší, protože někdy reagovaly kvůli strachu z inflace příliš pomalu a měly tendenci vidět oživení za každým rohem. Jejich celková strategie šla ale správným směrem. Bohužel monetární politika nebyla nástrojem, který by sám o sobě ekonomice poskytl pomoc, jakou potřebovala. Bylo zapotřebí i politiky fiskální.
Před Velkou recesí jsem byl tak trochu naivní. Nikdy bych nevěřil, že politika bude mít přednost před zájmy milionů lidí. Republikáni se ale snažili jen o to, aby Obava nebyl během své vlády úspěšný v žádné významné oblasti. Ano, na počátku recese došlo k pokusu o stimulaci, ale pouze velmi váhavému a špatně zacílenému. Skutečná pomoc ze strany fiskální politiky tak nikdy nepřišla. Namísto toho Kongres celou situaci ještě zhoršil poté, co byl prosazen posun směrem k fiskálnímu utahování.
Fiskální politika je příliš důležitá na to, aby byla předmětem politických tahanic. Až se opět dostaví hluboká recese, musíme zajistit, aby tato politika představovala efektivní nástroj boje s ní. Nemůžeme se spoléhat pouze na politiku monetární. Pokud politici nejsou schopni toto zajistit, je načase vytvořit nezávislou instituci, která bude fungovat podobně jako centrální banka, ale na starost bude mít právě fiskální politiku. Jak by měla vypadat?
Cílem nezávisle nastavené fiskální politiky by byla proticyklická stabilizace ekonomiky. Během útlumu by tak docházelo ke zvýšení vládních výdajů, a to například na základě předem připraveného seznamu investic do infrastruktury. Fiskální instituce by také měla mít pravomoc přechodně měnit míru zdanění či podporu v nezaměstnanosti. Muselo by ale jít o přechodné nástroje, aby nedocházelo k dlouhodobým změnám vlivu vlády na celou ekonomiku. Každá stimulační aktivita by pak musela být splacena během 10 – 15 let, aby nedošlo ke změně dlouhodobého rozpočtového výhledu.
Dosažení takové dlouhodobé rozpočtové neutrality by znamenalo zvýšení daní v době, kdy se ekonomice vede dobře. Takový krok by byl kritizován s tím, že poškozuje ekonomiku, ovšem proticyklická politika funguje přesně tímto způsobem. Brzdí ekonomiku během boomu a podporuje ji během útlumu. Jinak řečeno, zvyšuje dluhy ve špatných časech a pak je splácí během časů dobrých.
Nezávislá fiskální instituce by měla pravidelně probírat ekonomickou situaci se zástupci Fedu, monetární politika by měla být s tou fiskální úzce koordinována namísto toho, aby byly v rozporu. Taková koordinace by celkově byla mnohem efektivnější než nekoordinované nastavení monetární a fiskální politiky. V současné situaci je takový systém nereálný. Je ale důležité, abychom si začali uvědomovat významnost fiskální politiky během recesí. Jinak se sami zbavíme nejdůležitějšího nástroje v boji proti ekonomickému propadu.
Autorem je ekonom Mark Thoma.
Zdroj: Fiscal Times