Asi před 500 lety tvrdil Mikuláš Koperník, že Země obíhá kolem Slunce. O století později to potvrdil Galileo Galilei a pomohl tím odstartovat novou éru vědeckých objevů. Zpochybňování církevních dogmat stálo na počátku vědecko-technologického pokroku, který už nebyl lineární, ale exponenciální. Tempo technologického pokroku zrychluje i dnes a projevuje se to mimo jiné v oblasti nanotechnologií, samořídících aut či výrobních technologií. To vše mění život jednotlivých lidí i celých společností, nedochází k tomu ale náhodně. Významným tahounem technologického pokroku je geopolitický vývoj.
Rozvoj technologií a jejich rozšíření určuje mimo jiné i geopolitická situace dané země. Například Rusko se rozkládá na obrovském území, jehož hranice lze jen těžko bránit. Kvůli tomu dlouhodobě investuje velké částky do rozvoje a udržení rozsáhlých vojenských sil, aby minimalizovalo riziko vojenské invaze. Tomu podřizuje i vědecký výzkum a investice do technologií. Opakem je Japonsko, které se postupně přesunulo od vojenské oblasti ke komerčním technologiím a stalo se vedoucí silou v této oblasti. Izrael je zase nucen věnovat se hospodaření s vodou a nyní se ve vodohospodářství nachází v čele technologického pokroku.
Podobný dopad na technologický pokrok dané země má trh práce. Zmíněné Japonsko se bude muset vypořádat se stárnoucí populací a zmenšující se pracovní silou. Zároveň má neflexibilní trh práce, který je nastaven tak, aby chránil zájmy těch, kteří mají pracovní místa. Pokud tato země neadoptuje nové technologie a výrobní metody, které by kompenzovaly zmíněné problémy, stárnoucí populace pro něj bude velkou přítěží. Klíčovou roli v technologickém pokroku hraje i kapitál, vzdělávací systém a předchozí technologické úspěchy. Spojené státy se pyšní nejrozvinutějšími kapitálovými trhy, které pomáhají financovat rozsáhlé programy výzkumu a vývoje. Pozitivně působí rovněž rozvinutá kultura financování nově vznikajících společností, a to zejména v oblasti informačních technologií. Například Japonsko tuto výhodu nemá a musí se tak spoléhat na financování ze strany velkých korporací.
V popředí světového technologického pokroku stojí právě Spojené státy, a to ve všech vědeckých a výzkumných oblastech. Těží z geografických faktorů, dostatku kapitálu, silných akademických institucí, flexibilního trhu práce a regulace, která je schopná rychle reagovat na aktuální vývoj. Bohatství, které tato země vytváří, jí umožňuje dávat na výzkum a vývoj mnohem více prostředků, než je tomu u jiných států. Na rozdíl od zbytku vyspělého světa se pak USA mohou těšit i dalšímu růstu populace.
Očekává se, že Spojené státy budou v čele technologického pokroku i za dvacet let. Na této pozici se už nachází celé století a pravděpodobně tomu tak bude ještě desítky let. V každé významné oblasti ale budou soupeřit s některou z dalších významných ekonomik. Příkladem je německý chemický průmysl, který bude s tím americkým držet krok. Žádná jiná země ale nebude s USA schopna soupeřit v plném rozsahu a šíři nových technologií.
Čína na druhém místě, Evropa rozdělena
Nejvíce se Spojeným státům bude blížit Čína a příčinou je velikost této země. I ona však čelí významným limitům. Peking klade důraz na vnitřní soudržnost země a stabilitu, snaží se omezit nepokoje a vnitřní tenze. I přes čtyřicet let ekonomického úspěchu jde stále o relativně chudou zemi, jejíž produkt na hlavu se nadále nachází hluboko pod produktem na hlavu v zemích, jako je Jižní Korea. Čína tak bude schopná získat zdroje pro dosažení národních priorit. Kvůli nízkému bohatství a malému rozvoji v oblasti kapitálových trhů ale nebude schopna rychle rozšířit technologický pokrok napříč celou společností.
Zatím není jasné, zda se Čína vůbec dovede odpoutat od své závislosti na zahraničních technologiích. Její rozvoj ukazuje stále více i na její slabé stránky. Čím dál tím víc se projevuje nedostatek pracovní síly, růst mezd zrychluje a Peking se tak snaží o intenzivnější využití robotiky. Ta by měla pomoci překonat geopolitická omezení, která zemi brzdila v minulosti. Zastaralý systém vzdělávání a neflexibilní trh práce ale mohou vést k frustraci a je možné, že země bude i nadále krok za státy, které se nachází na špici technologického pokroku. Pokud ovšem vezmeme v úvahu, že hovoříme o rozvíjející se ekonomice, je nutno konstatovat, že její technologická vyspělost se nachází relativně vysoko.
Jak bylo uvedeno, Japonsko čelí zejména stárnoucí populaci. Čína se snaží o získání vojenské a ekonomické dominance v regionu a to Japonsko tlačí do změny jeho strategie ve vojenské oblasti. Jeho demografická krize ale podle očekávání sníží v následujících 15 letech jeho populaci asi o 10 % a vláda se tak bude všemožně snažit o rozvoj technologií, které by měly dopad takového vývoje eliminovat. Japonsko se tak pravděpodobně posune do čela pokroku v oblasti robotiky a zdravotní péče. Pokud pak zůstane pod obranným štítem USA, bude si moci dovolit věnovat velký objem zdrojů na to, aby udrželo ekonomický náskok před Čínou a Jižní Koreou.
V Evropě bude technologický pokrok rozdělovat jednotlivé části kontinentu. Německo, Rakousko, Belgie, Nizozemí a Velká Británie spolu se skandinávskými zeměmi představují ekonomický motor Evropy, ale i centrum technologického pokroku. Tyto země budou podobně jako Japonsko čelit nepříznivému demografickému vývoji a budou se tudíž pravděpodobně soustředit na technologie, které pomohou snížit tlak plynoucí z demografického vývoje.
Vše ale také závisí na samotném osudu EU. Pokud Unie přežije a spolu s ní schengenská zóna, bude možné využívat levnější pracovní síly z jiných zemí a výzkum a vývoj se bude moci věnovat i jiným oblastem. Země jako Itálie, Španělsko, Portugalsko a částečně i Francie mají méně flexibilní trh práce a méně kapitálu. V následujících deseti letech se budou zaměřovat hlavně na řešení problémů souvisejících s proběhlou krizí a nebudou mít zdroje na výzkum a vývoj. Je tedy možné, že ti nejvzdělanější lidé se budou přesouvat do dříve zmiňovaných zemí, což ovšem povede k ještě většímu pádu tohoto méně rozvinutého bloku.
Autorem je Matthew Bey
Zdroj: Geopolitical Weekly