Plynovod mezi Ruskem a Tureckem nakonec bude vybudován. Vypadá to tak, alespoň zatím, po pondělní dohodě mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Turkish Stream byl původně oznámen v prosinci 2014 poté, co ruský státní energetický gigant zrušil projekt South Stream, který měl přepravovat plyn do Evropské unie z jihu přes Černé moře a Bulharsko.
Problémem byly připomínky Evropské komise, která v souladu s evropskou legislativou trvala na tom, aby provozovatelem infrastruktury byl někdo jiný než dodavatel plynu. Ránu South Streamu zasadily i události na Ukrajině a s nimi spojené zhoršení vztahů mezi Západem a Ruskem.
Obětí politiky se jen pár měsíců po dohodě mezi Gazpromem a Ankarou stal i Turkish Stream. Mohlo za to sestřelení taktického bombardéru Su-24 ruského vojenského letectva, který podle Ankary narušil turecký vzdušný prostor, když byl na misi v severní Sýrii. Při incidentu zahynuli dva příslušníci ruských ozbrojených sil, z čehož Rusko obvinilo povstalce podporované Tureckem.
Vliv a peníze
Jak si mnozí političtí komentátoři povšimli, Putin a Erdogan jsou si do velké míry podobní svým populismem a nacionalismem. Jejich autoritářský způsob vlády jim však také, eufemisticky řečeno, dovoluje značnou flexibilitu v zahraniční politice. Po několika měsících ostrých výroků a mediálních kampaní, ve kterých Rusko spojovalo členy Erdoganovy rodiny se samozvaným Islámským státem a Turecko zase obviňovalo Putina, že podporuje státní teror, tak přichází obrat.
Zákulisní diplomacie totiž v létě vedla k uvolnění vztahů mezi oběma zeměmi. Na pořad dne se tak po necelém roce vrací i projekt Turkish Stream. Čemu a komu má vlastně sloužit?
Obě země mohou mnoho získat. Rusko by mělo přímo na hranicích s EU další plynovod, přičemž by však nebylo svázáno regulatorními požadavky Evropské komise. Také by se snížila závislost Ruska na Ukrajině, jež se v minulosti projevila jako mimořádně nespolehlivá tranzitní země. To by umožnilo Rusku bez větších konsekvencí používat dodávky plynu na Ukrajinu jako nástroj zahraniční politiky, k čemuž se v minulosti už Kreml párkrát uchýlil.
Turecko by na druhou stranu získalo status tranzitní země, a zvětšil by se tak jeho význam jako prostředníka mezi Ruskem a Evropskou unií, konkrétně jejími jižními státy, jako je Bulharsko a dluhy sužované Řecko, které by jistě levnější plyn přivítalo.
Jde tedy o politiku, nebo o byznys? Pro neomerkantilistický stát, jakým je Rusko, jde o jedno i o druhé. Diverzifikace infrastruktury pomůže obchodu a sníží rizika přerušení dodávek kvůli nespolehlivým prostředníkům. Zároveň by plynovod posílil vztahy s Tureckem a Moskva by také mohla získat vliv v jižní EU. Turecko je na tom velmi podobně – těžilo by z plynovodu obchodně jako tranzitní země, ale mohlo by tak i získat „páky“ na jižní EU. A v neposlední řadě, lavírování mezi Západem a Ruskem by Ankaře mohlo přinést „to nejlepší z obou světů“.
Plánovaná trasa Turkish stream. Zdroj: Wikipedia