Politizace a nekompetence, tak pojmenovávají představitelé amerických bezpečnostních složek to, co zatím vnáší Trump a jeho lidé do Bílého domu. Velký vliv zde podle různých zdrojů začíná mít Steve Bannon, bývalý bankéř, filmový producent, ale i novinář napojený na hnutí známé jako alternativní pravice. Neděsí se však média zbytečně?
K některým mocným vládcům se někdy připlete šedá eminence, většinou oficiálně v poradní, administrativní, nebo i úplně neformální funkci, která potichu tahá za nitky a ovládá chod věcí ve státě. Car Nikolaj II. měl svého Rasputina, o Putinovi se říkalo (mylně), že ho inspiruje a ovládá ideolog Dugin. Král Théoden z Pána prstenů měl svého Grímu.
A vypadá to, že podobná postavička se vynořila vedle nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Alespoň to naznačují mnohé zdroje amerických mainstreamových médií, převážně z bezpečnostních kruhů, které v demokraciích západního stylu obvykle patří k „nejposlušnějším“ složkám výkonné moci (v zájmu objektivity nutno podotknout, že drtivá většina mainstreamových médií před volbami podpořila poraženou kandidátku Hillary Clintonovou).
Bannonova oficiální funkce je „stratég“ a kvůli své minulosti patří k nejkontroverznějším mužům v Trumpově administrativě. Na bývalém bankéři z , námořním důstojníkovi a filmovém producentovi vadí lidem nejvíce jeho mediální kariéra.
Byl jedním ze zakladatelů serveru Breitbart News, názorovému magazínu asociovaného s alternativní pravicí – což je hnutí, které by vystačilo na jeden další článek. Pokud se čtenáři spokojí s novinářskou zkratkou, jedna se zkrátka o směs republikánů i bezpartajních podporovatelů Trumpa a jemu podobných ještě dál napravo než je velmi pravicové hnutí Tea Party (vyčerpávající analýzu hnutí nabídl Roman Joch v České pozici). Ještě odvážnější zkratkou by bylo říct, že alternativní pravice je ve skutečnosti eufemismem pro krajní pravici.
Co víme
O Bannonovi se toho mnoho povídá, nicméně s čím si jsme úplně jistí? Co víme na sto procent, je to, že Trump Bannona jedním ze svých exekutivních příkazů jmenoval členem Národní bezpečnostní rady, nejužšího poradního orgánu amerického prezidenta ve věcech bezpečnostních a zahraničně-politických. Bannon zde tak usedne vedle generálů.
Jaká byla dosavadní praxe? List ve svém editorialu poukazuje na to, že za prezidentování republikána Bushe mladšího byla apolitičnost tohoto fóra brána tak vážně, že prezidentův politický poradce měl na jednání dokonce vstup zakázán. Obamův politický poradce se dostal na jednání výjimečně, pokaždé k velké nevoli ostatních členů Rady.
Fakt, že Bannon získal stálé místo v této skupině, je ještě více alarmující s přihlédnutím na to, že Trump tím samým výnosem zbavil stálého místa předsedu sboru náčelníků štábů, nejvýš postaveného vojáka v USA, a šéfa zpravodajské komunity. Musíme dodat, že oba současní vysocí představitelé americké bezpečnostní komunity byli jmenovaní ještě za Obamovy éry a čekají na vystřídání Trumpovými lidmi. I tak však není jisté, jestli jejich nástupci stálé místo u stolu opět získají, přestože je těžko uvěřitelné, že bez jejich přítomnosti se Rada obejde.
Na druhou stranu se křeslo vrátilo šéfovi CIA (tím už je Trumpův muž Mike Pompeo) – ten s Radou do roku 2005 nezasedal a nahradil ho právě šéf zpravodajské komunity, jehož úřad zastřešuje i zbylých 15 zpravodajských služeb a má tak mít lepší přehled. Tato výměna je tak jen stěží pochopitelná. Proti této reorganizaci (a Bannonově nové roli) protestovali jak bývalý ministr obrany Robert Gates, tak například vlivný senátor John McCain.
Co se „říká“
Zdroje amerických médií hovoří o dvou nových trendech týkajících se Národní bezpečností rady – Bannonovo jmenování je jasným symptomem politizace této instituce, druhým neblahým a často zmiňovaným fenoménem je zjevná nekompetence.
Důkazy politizace jsou nejhmatatelnější a jsou v podstatě popsány výše. Doplňuje je však i řada výpovědí, podle kterých je Bannonův vliv daleko větší, než se čekalo. Zdroj magazínu Foreign Policy tvrdí, že Bannon v podstatě uzurpoval agendu Trumpova poradce pro národní bezpečnost, generálporučíka Michaela Flynna.
Kritizovaný výnos, jenž zakázal vstup do USA lidem ze sedmi převážně muslimských zemí kvůli teroristickým hrozbám (i když spousta teroristů má americké či evropské občanství a radikalizují se „doma“) má údajně na svědomí přesně Bannon. Zákaz podle zdrojů CNN blízkých administrativě prý protlačil navzdory odporu právních expertů Bílého domu a ministerstva pro vnitřní bezpečnost.
Úplně nejvíc šokující je pak informace , že samotný ministr pro vnitřní bezpečnost, jehož lidé mají implementaci direktivy na starosti především, se s výnosem seznámil doslova až ve chvíli, kdy ho Trump podepisoval (sic!). To znamená, že o výnosu nemusel vědět ani zbytek Národní bezpečnostní rady!
Nekompetence
To nás přivádí k druhému bodu – nekompetenci. Po většinu víkendu bylo nejasné, zda se zákaz týká plošně všech držitelů pasů jedné ze zemí na seznamu, nebo jestli lidé s dalším, například evropským pasem, mají výjimku. To vedlo až ke komické situaci ve Velké Británii – nejprve místní ministerstvo zahraničí prohlásilo, že lidé s dvojím občanstvím budou zákazu ušetřeni, tedy pokud nebudou z jedné ze sedmi zemí cestovat do USA přímo.
To pak odmítla americká ambasáda, která o den později v pondělí řekla, že se zákaz vztahuje i na lidi, co zároveň drží i britský pas, a že nemají žádat o víza. Na to britská vláda reagovala tvrzením, že američtí diplomaté v Londýně jsou zkrátka pozadu ohledně dění – všichni držitelé britského pasu prý do USA skutečně můžou. Ambasáda za několik hodin upozornění stáhla.
Nejistota a strach
Co když však tato nekompetence a s ní spojená nejistota jsou záměrné? Vždy bylo praxí režimů usilujících o upevnění moci vydávat různé protiřečící se příkazy a vytvářet mlhu, ve které se pak dá svést cokoliv na kohokoliv – čehož se dá ad hoc využít, například k likvidaci neloajálních elementů. Čím méně toho je pevně dáno, tím větší roli hrají neformální vazby. Až tak temného scénáře se někteří komentátoři obávají.
Zdroj ze zpravodajské komunity uvedl magazínu Foreign Policy, že jedna z nejvíc zarážejících věcí na jednáních bezpečnostní rady je jak málo se toho vlastně zapisuje na papír. Nejenže Trumpovo nejbližší okolí neinformuje o exekutivních příkazech relevantní ministry – schůze nejvýznamnějšího bezpečnostního fóra země s nejmocnější armádou na světě prý ani nikdo pořádně nezapisuje. Tedy – možná tak činí Bannonovi lidé, ale o výstupy se poté s ostatními účastníky nedělí.
Nikdo mimo Trumpův kruh tak přesně nemůže doložit o čem se s kým mluvilo a jak bylo rozhodnuto. Atmosféra je navíc podle Foreign Policy dusná – lidé se bojí s Trumpem a jeho lidmi (nebo Bannonem a jeho Trumpem?) nesouhlasit, neboť by mohli být z příštích jednání vyloučeni.
Vlastně se možná nic neděje
Americká demokracie má dlouhou tradici a celkem spolehlivě v ní funguje rozdělení moci. Trump nemůže svými exekutivními příkazy rušit legislativu, jen upravovat způsob, jakým bude implementována (více o exekutivních příkazech ZDE). I proto federální soud jeden z jeho příkazů nyní přezkoumává.
Beze sporu však je v jeho kompetenci určovat, kým se obklopuje. Ale i když vyloučení dvou vysokých představitelů bezpečnostních kruhů z Rady působí zlověstně, jak píšeme výše, až jejich posty zastanou Trumpovi lidé, třeba se vrátí. I celkem nesmyslný krok vyloučit šéfa zpravodajské komunit a opět přibrat šéfa CIA může mít racionální zdůvodnění – možná Trump chce tajné služby zreformovat a s úřadem formálního šéfa komunity do budoucna nepočítá.
Chaos se zase dá vysvětlit deficitem politických zkušeností Trumpových spolupracovníků. A proč se toho moc nepíše na schůzkách bezpečnostní rady na papír? Trump před nástupem do funkce přece prohlásil, že hodlá „zatočit“ s úniky informací – a když toho není moc napsáno, není toho moc co vynést. Což není vůbec překvapivé, vzhledem k tomu, že na Trumpa samotného unikly do médií nelichotící reporty tajných služeb.
Jak je vidět, každá alarmující informace o změnách v bezpečnostním aparátu Bílého domu tedy vlastně může mít celkem normální vysvětlení. Bannon zjevně má vliv, ale možná je médii přeceňovaný. Jak spolehlivě a profesionálně funguje Trumpův zahraničně-bezpečnostní tým tedy nejspíše poznáme až ve chvíli, kdy dojde k nějaké krizi.
Zdroj obrázku: Wikimedia