Prezident Obama během osmi let ve funkci prezidenta USA opakovaně varoval před škodami, které může napáchat globální oteplování. Žádný relevantní zákon ale v této souvislosti neprosadil a příčinou byl zejména nesouhlas Kongresu. Obama tak po sobě zanechal jen regulační balík zaměřený na snížení emisí. Nyní je prezidentem USA Donald Trump, který se klimatických změn obává mnohem méně a jeho cílem je naopak snížení regulační zátěže, která snižuje ekonomický růst a životní standard. A demokraté zjišťují, že pro novou vládu je poměrně jednoduché zvrátit kroky předchozí vlády.
Neustálé změny v regulaci životnímu prostředí moc nepomohou a vzniklá nejistota navíc negativně ovlivňuje investice korporátního sektoru a následně i ekonomický růst. Ideální politika by snižovala emise, omezila regulační zátěž, podpořila růst, pomáhala běžným lidem a byla by odolná proti změnám politických větrů. My s návrhem takové politiky přicházíme a vypracovali jsme jej spolu s řadou dalších odborníků.
Náš plán stojí na čtyřech pilířích. Prvním z nich je postupně se zvyšující zdanění emisí oxidu uhličitého. Daň by mohla začít na 40 dolarech za tunu a šlo by o významný signál firmám a spotřebitelům, že je nutno snížit množství emisí. Druhým pilířem je vrácení vybrané daně lidem – při dani 40 dolarů za tunu by průměrná domácnost obdržela první rok asi 2 000 dolarů. S růstem daňové sazby by rostly i tyto dividendy.
Za třetí, americké společnosti, které exportují do zemí bez podobného zdanění, by dostávaly úlevu ze zaplacených daní. Naopak firmy, které z těchto zemí dovážejí, by čelily dalším poplatkům. Tímto způsobem by byla zachována konkurenceschopnost amerických firem a zároveň potrestáno parazitování jiných zemí. Namísto toho by byly motivovány, aby i ony zavedly podobný systém. A za čtvrté, bylo by upuštěno od regulace, kterou by popsaný systém plně nahradil.
Podle našich odhadů by tento program „uhlíkových dividend“ začínající na 40 dolarech za tunu emisí vedl ve srovnání s Obamovu regulací ke dvojnásobnému snížení emisí. Podporovat by jej měli jak ochránci životního prostředí, tak ti, kteří prosazují zejména podporu ekonomického růstu. Populistům by se měla líbit distribuce příjmů, libertariáni by zase měli vítat to, že je správně nastaven systém motivace a neexistují vládní zásahy.
Autory jsou Martin S. Feldstein, N. Gregory Mankiw a Ted Halstead.
Zdroj: NYTimes