Katar leží na malém poloostrově v Perském zálivu, zdroj svého pohádkového bohatství sdílí s Íránem a na pevnině hraničí jenom se Saúdskou Arábií, která Írán nenávidí. Emirát pořád platí za jednoho z klíčových regionálních spojenců USA, jejichž prezident nedávno vybídl k izolaci Íránu. Vítejte na Blízkém východě, kde se právě odehrává jedna z nejvážnějších roztržek mezi arabskými ropnými státy za poslední desítky let.
Diplomatický spor se rozhořel v pondělí 5. června a jeho kořeny nemusejí být zcela zřejmé. Bahrajn, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a poté Jemen a Maledivy oznámily přerušení diplomatických vztahů a dopravního spojení s Katarem. Jako důvod uvedly, že Katar podporuje „Íránem sponzorovaný“ terorismus a destabilizuje bezpečnost v regionu. Diplomatická roztržka otřásla cenami ropy, srazila katarské akcie, katarský rijál i rating Kataru u Standard & Poor´s Services. Podle Moody´s je to nejhorší krize od vytvoření Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC) v roce 1981. Z jejích šesti členů jsou teď v aktuální roztržce neutrální jenom Omán a Kuvajt.
„Nemá to obdoby,“ říká podle Bloombergu Ajhám Kámil z Eurasia Group. „To, co státy Perského zálivu dosud do velké míry postrádaly, jsou detailní strategické procesy. Toto bylo naplánované mnohem víc,“ uvedl také.
"Přistřihnout křídla"
Napětí mezi bohatým emirátem a Saúdy se táhne už desítky let a souvisí s katarským zdrojem bohatství – zemním plynem, jehož ohromné zásoby udělaly z Kataru nejbohatší zemi na světě podle HDP na obyvatele. Plyn poskytl Kataru značnou míru autonomie na vlivném saúdském sousedu a možnost vést zahraniční politiku, která se úplně neshodovala se zájmy okolních zemí. Katar financoval radikální hnutí Hamas v pásmu Gazy, ozbrojené frakce stavějící se proti Emiráťanům a Saúdům v Libyi a Sýrii a především hnutí Muslimské bratrstvo v Egyptě - stejné hnutí, proti kterému Rijád se spojenci už řadu let bojují. Vlastní vztahy udržuje Katar se Spojenými státy: Americké vzdušné síly využívají vojenskou základnu jihozápadně od katarské metropole Dauhá a na příklad americké centrální velení (CENTCOM) zde má předsunuté velitelství. Plyn také zaplatil televizní stanici Al-Džazíra, která řadu blízkovýchodních vlád už několikrát naštvala. A především, produkce plynu umožňuje Kataru vyvázat se alespoň zčásti ze spletitostí ropného kartelu OPEC, kterému Saúdové dominují.
„Zbytek regionu jenom hledal příležitost, jak Kataru přistřihnout křídla,“ říká Jim Krane z Riceovy univerzity v Houstonu.
Tato příležitost přišla s nedávnou návštěvou prezident USA Donalda Trumpa v Saúdské Arábii. Trump se při svém prvním zahraničním turné sešel s katarským emírem, šajchem Tamímem bin Hamádem al-Sáním. V Kataru ale nebyl, a když Trump apeloval na „všechny státy svědomí“, aby Írán izolovaly, Katar s tím veřejně nesouhlasil - byť v prohlášení, které pak Dauhá označilo za dílo hackerů. Samotný Trump dal v kanonádě tweetů věnovaných katarské krizi v úterý v zásadě palec nahoru Rijádu...
...aby se později pokusil napětí zmírnit a nabídnout se ve středu coby zprostředkovatel pro urovnání sporu.
Katar nadále obvinění z podpory terorismu odmítá a tvrdí, že Saúdové usilují o nadvládu v regionu.
Jak je to s plynem?
Katarská ložiska zemního plynu jsou třetí největší na světě a náklady na těžbu nejnižší na světě. Prakticky veškerý katarský plyn pochází z plynového Severního pole při severní námořní hranici Kataru, který sdílí toto ložisko se šíitským Íránem, který je Rijádu a jeho sunnitským spojencům trnem v oku. Emirát je také největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu (LNG) na světové trhy, kam dodává téměř třetinu této suroviny (loni to bylo 30 %).
Kdysi podstatně bohatší ropné státy považovaly v minulosti zemní plyn za prakticky bezcenný. Jenomže poptávka po plynu na výrobu elektrické energie v zemích Perského zálivu roste a ty se musejí podle jedné studie uchylovat k dražšímu LNG (zemní plyn zkapalněný za účelem snazšího exportu) z dovozu nebo nákladně budovat vlastní plynové formace. Na další rozvoj katarského plynového pole Katar před lety vyhlásil moratorium.
„Pravděpodobně tu bylo očekávání, že Katar jim prodá plyn se slevou,“ říká podle Bloombergu Steven Wright z katarské univerzity.
Je otázkou, proč Katar nebyl ochoten dodávat více plynu i sousedním zemím, podotýká Wright. Drtivá většina katarského plynového (LNG) exportu míří do Asie a do Evropy.
Jediný plynovod (Delfín) vede pod hladinou moře do Ománu a do Spojených arabských emirátů a katarská karanténa vyvolala obavy, že kdyby emirát přivřel kohouty sousedům, mohlo by se to přelít na světové trhy.
Jenomže třeba Spojené arabské emiráty potřebují v tomto ohledu Katar víc než on je. Emiráťané z dováženého plynu vyrábějí polovinu vlastní spotřeby elektrické energie. Bez katarského plynu by kvůli výpadkům proudu mohly pohasnout mrakodrapy v Dubaji, a to přinejmenším do chvíle, než by tento emirát dokázal nahradit katarský plyn jiným zdrojem. Takže i když leteckou, námořní a pozemní komunikaci SAE pozastavily, zemní plyn teče do emirátů i do Ománu dál a nic nenaznačuje, že by se dodávky měly zastavit, tvrdí zdroje Bloombergu.
Kdo pocítí dopady?
Na světových dodávkách ropy má Katar pouze 0,7 procentní podíl. Banka očekává kvůli sankcím vůči Kataru podle své čtvrteční zprávy bezprostředně jenom malý dopad na světový trh s energiemi. Dvě plavidla mířící do Evropy ale ve čtvrtek náhle změnila kurz a ceny britských termínových kontraktů na plyn na příští měsíc stouply na londýnské burze ICE Futures Europe ve čtvrtek o 4 procenta, nejvíce od konce ledna. Evropští obchodníci s plynem spoléhají na to, že jim Katar pomůže doplnit zásobníky po zimní topné sezóně. Krizi by moli pocítit rejdaři, protože plavidla z Kataru budou kvůli zákazům vplutí do některých přístavů zřejmě muset hledat alternativní trasy.
Co vlastně chtějí sousedé?
Podle Gerda Nonnemana z Georgetownské univerzity působícího v Dauhá je možné, že Saúdové usilují o to, aby se Katar zcela podrobil. Existují ale i názory, že snahou je katarské vedení prostě odstranit. Regionální lídři se „díky Trumpově nedávné návštěvě se mohou domnívat, že mají krytá záda, protože Trump zaujal antiislamistický a antiíránský postoj,“ uvedl Jezíd Sajích z Carnegie Middle East Center v Bejrútu.
Kámil z Eurasia Group hovoří dokonce o nastupující dvojici „architektů regionální politiky“. Jsou to dva muži označovaní v diplomatických kruzích familiárně zkratkami MBS a MBZ, totiž saúdský zastupující korunní princ Muhammad bin Salmán a šajch Muhammad bin Zajíd, který je nepsaným lídrem Spojených arabských emirátů. Oba stojí v čele zemí, které sedí na bohatých zásobách ropy a které nakupují zbraně od USA. A oba by podle jednoho z analytických výkladů teď katarskému šajchovi mohli chtít ukázat, že v této části světa to mají na povel oni.
Zdroje: BBG, RTRS, FT, ČTK, http://www.dolphinenergy.com