Ve snaze vyhnout se pětadvacetiprocentnímu clu Trumpovy administrativy na dovezenou ocel se několik zemí dohodlo na přijetí vývozních kvót u 59 druhů ocelářských produktů. Zároveň ale Trumpova administrativa oznámila, že američtí výrobci, kteří využívají ocel jako vstupní surovinu, mohou požádat ministerstvo obchodu o celní výjimku, pokud nedokáží získat potřebné specializované produkty doma.
Trump si namlouvá, že vynucování vývozních kvót a poskytování výjimek domácím importérům je pro Spojené státy politicky i ekonomicky výhodné. To však nemůže být dál od pravdy. Politicky už Trumpova administrativa napáchala na mezinárodní pověsti Ameriky vážné škody, když ospravedlňovala cla na export ze spojeneckých zemí „národní bezpečností“.
Dopady na americkou ekonomiku
Ekonomické důsledky Trumpových cel však nejsou o nic méně alarmující. Američtí výrobci odkázaní na ocel se už potýkají s vyššími náklady a brzy by mohli čelit výpadkům, neboť cena oceli v USA vzrostla natolik, že je o 50 % vyšší než v Číně nebo v Evropě. Legendární výrobce motocyklů Harley-Davidson ostatně s odvoláním na vyšší náklady nedávno oznámil, že přesune část produkce mimo USA, aby se vyhnul odvetným clům Evropské unie.
Jakmile náklady amerických výrobců vzrostou nad úroveň zahraniční konkurence, budou vyšším cenám čelit i američtí spotřebitelé. Ti v důsledku toho omezí či oddálí své nákupy a přesunou přinejmenším část spotřeby k zahraničním výrobkům, které cla relativně zlevní. Petersonův institut mezinárodní ekonomie odhaduje, že pouze clo na ocel by mohlo v příštích třech letech zničit 195 000 pracovních míst v automobilovém průmyslu a ve výrobě autodílů.
Kroky Jižní Koreji
Vedle tohoto očividného dopadu cel bude mít nepříznivý efekt také zavedení vývozních kvót a výjimek. Například Jižní Korea se dohodla, že omezí vývoz své oceli do USA na 70 % úrovně z let 2015-2017, což vyvolává otázku, jak by se tyto kvóty vůbec měly uplatňovat. Buď jihokorejská vláda, nebo americká Celní správa, budou muset monitorovat a omezovat všech 59 kategorií oceli.
Za předpokladu, že se tohoto úkolu ujme jihokorejská strana, budou američtí celní úředníci buď muset věřit jejím údajům, anebo zvýšit náklady tím, že zdvojí monitoring potřebný k vymáhání kvót. V obou případech budou výsledkem vyšší náklady a prodlevy, poněvadž každý jihokorejský exportér bude muset žádat o schválení pro každý typ zásilky oceli.
Bude-li tento systém vývozních licencí fungovat na bázi „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, pak američtí dovozci a jihokorejští vývozci nebudou mít jinou možnost než uspíšit objednávky a soustředit je do začátku roku. Rozhodnou-li se naopak jihokorejské úřady přidělit pevné kvóty jednotlivým firmám, pak budou pravděpodobně muset vycházet z podílu dané firmy na vývozu v letech 2015-2017.
Při systému fixních kvót však nebude mezi jihokorejskými vývozci oceli na americkém trhu panovat žádná konkurence. Podle předchozích zkušeností s kvótami po celém světě budou předvídatelným výsledkem nižší kontrola kvality a delší dodací lhůty, protože vývozci nebudou mít důvod bojovat o nové zákazníky.
Výjimky z cel
Stejně ničivý efekt mohou mít i výjimky ze cla. Americké ministerstvo obchodu obdrželo do konce června už 21 000 žádostí o výjimku a očekává, že toto číslo se letos zdvojnásobí. Zpracování těchto žádostí vyžaduje čas a vyvolává další komplikace, což platí o to více, že firmy usilující o výjimku musí podávat u každého typu oceli zvláštní žádost (přestože jediným rozdílem bývá někdy tvar určité součástky) a že se výjimky musí každoročně obnovovat.
Ministerstvo obchodu přijalo asi 30 lidí, kteří mají vyřizovat žádosti ve lhůtě 90 dní. Zároveň se však každá žádost na 30 dní zveřejňuje. Pokud dá některý domácí výrobce najevo, že daný typ oceli dokáže vyrobit, pak se žádost zamítá. K 21. červnu bylo k posouzení předloženo 9000 z úvodních 20 000 žádostí, přičemž 42 jich výjimku získalo a 56 bylo zamítnuto.
V praxi tento systém umožní, aby kterýkoliv domácí výrobce blokoval bezcelní dovoz ocelových součástek, pokud se domnívá, že je dokáže vyrobit sám. Když se tato metoda použila jinde ve světě, mělo to za následek, že firmy vykazovaly pochybné kapacity bez ohledu na kvalitu, cenu nebo včasnost dodávek. A v případě Trumpovy administrativy existují všechny důvody pochybovat, že lidé prošetřující tato tvrzení budou mít nezbytnou kvalifikaci.
Americké firmy, které obdrží výjimku ze cla, a jihokorejské firmy, jež dostanou přidělenou kvótu, získají v této nové éře protekcionismu cenná majetková práva při nízkých nákladech. Budou pak mít o to větší důvod lobbovat a vyvíjet tlak na poskytovatele licencí, což celý proces zkomplikuje a zvýší se možnost korupce. A i když se rozhodování předá nezávislým orgánům, aby se předešlo zneužívání, bude rozhodovací proces ještě složitější a časově náročnější.
Pochmurné vyhlídky
Trumpova obchodní politika „Amerika na prvním místě“ bude mít za následek další překrucování informací ze strany domácích dodavatelů, nižší kontrolu kvality, byrokratické průtahy a vyšší bariéry pro potenciální nové konkurenty. Až se navíc cla nebo kvóty zavedou, začnou jiní výrobci požadovat stejné protekcionistické zacházení, což může být důvod, proč dnes Trump hrozí dalšími cly na automobily. Jakmile se tato nákaza rozšíří, těžko říct, kde se zastaví.
Trumpova administrativa snížila daně a omezila regulace v naději, že podpoří růst produktivity. Zatažením amerických výrobců a světa do systému cel, kvót a výjimek však dosáhne právě opačného efektu: nižší konkurence, vyšších cen, horších služeb a menšího počtu inovací.
Autor: Anne O. Kruegerová, bývalá hlavní ekonomka Světové banky a bývalá první náměstkyně ředitele Mezinárodního měnového fondu, je výzkumnou profesorkou mezinárodní ekonomie na Škole pokročilých mezinárodních studií při Univerzitě Johnse Hopkinse a vysoce postavenou členkou Centra pro mezinárodní rozvoj při Stanfordově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org