Zápis z posledního zasedání bankovní rady ČNB sice naznačuje chuť pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, nicméně obavy z vnějších rizik a nejistot tentokrát převážily a centrální banka proto zvolila neškodnou možnost vyčkávání, dokud se situace nevyjasní. V mezičase tuzemská čísla potvrdila velmi dobrý stav české ekonomiky v závěru loňského roku a vyšší inflační tlaky v úvodu toho letošního a „porazila“ tak hned 2x prognózu ČNB. Otázka, zda půjdou sazby nahoru už na konci března, však zůstává dál na stole bez jasnější odpovědi, protože situace u našich hlavních obchodních partnerů zatím jasnějších obrysů nenabyla. Německá ekonomika se sice s odřenýma ušima vyhnula recesi, ale přesto na její hranici dál balancuje.
A příliš optimistická není ani Bundesbanka, která počítá minimálně pro první pololetí s pokračujícím útlumem německého hospodářství. Přesto v její poslední zprávě určité známky optimismu nalézt můžeme. Zvlášť v případě automobilového průmyslu, kde již vidí známky stabilizace po emisní eskapádě z podzimu loňského roku, která rozkolísala letní a podzimní výsledky (nejen) tamních automobilek. Čísla, která by však potvrdila jasný obrat – nebo alespoň stabilizaci – zatím k dispozici nejsou. A nepatří mezi ně ani první výsledky registrací nových aut v letošním roce. Podle nich totiž trh v EU opět propadl (tentokrát o 4,6 %), přičemž polovina poklesu šla na vrub pěti největším trhům a jen sedm vesměs malých národních trhů se mohlo pochlubit černými čísly.
Na úplnou stabilizaci trhu mj. po zavedení nových emisních limitů to zatím ovšem nevypadá. Přitom poptávka ze strany domácností rozhodně není ze hry, neboť průzkumy mezi spotřebiteli ukazují jasný zájem pořídit si nové auto, nicméně do autosalonu spotřebitelé houfně zatím nemíří. Jak ovšem ukazují čísla Eurostatu, třeba domácnosti v eurozóně přímo skoupí jen necelou pětinu produkce automobilového průmyslu. Její největší část totiž míří na export a zhruba třetina do odvětví jako je doprava nebo pronájem. Problém útlumu odbytu automobilového průmyslu tak může mít trochu hlubší kořeny než jen odložená spotřeba evropských spotřebitelů. A to už je jen další důvod, proč raději počkat na rozptýlení mlhy nad evropskou ekonomikou. Nakonec do příštího zasedání nás čeká nejenom ještě hodně dní, ale i dat, možná i cel nebo dokonce nějaký ten brexitový zvrat.
TRHY
CZK a dluhopisy
Chuť dobývat silnější úrovně koruně dlouho nevydržela a česká měna se tak včera opět vrátila nad úroveň 25,70 EUR/CZK. Je to jen mírně nad aktuální prognózou ČNB, a tak tento kurz sám o sobě centrální banku ke zvýšení úrokových sazeb přimět nemusí. Ostatně ve prospěch rychlejšího postupu centrální banky vyznívá teprve až její citlivostní scénář předpokládající slabou korunu i ve druhém kvartále roku (nebo tzv. hard brexit). Další domácí čísla, která by mohla koruně pomoci, přijdou na řadu až na začátku března, kdy budou zveřejněny PMI, mzdy za poslední kvartál, inflace za únor apod. Na jasnější pohled na další směřování úrokových sazeb si tedy trhy budou muset ještě nějaký ten den počkat.
Zahraniční forex
Včerejší svátek v USA utlumil globálně obchodování i na hlavních devizových trzích. Eurodolar stále kotví u hranice 1,13 a nechce se z ní pohnout. Dnes jsou na pořadu dne data druhé kategorie jako je například index podnikatelské nálady ZEW, popřípadě nás čekají vystoupení některý centrálních bankéřů na obou stranách Atlantiku (Mestorová za Fed, Praet za ECB).
Mezi Londýnem a Bruselem probíhá další diplomatická aktivita, která by měla vést ke konsensuální úpravě textu dohody o vystoupení z EU, jež neprošla v britském parlamentu. Libra zatím na toto dění nijak nereaguje.
Ropa
Cena ropy se drží nad hranicí 66 USD/barel, kde vyčkává na nové impulsy. Ty by v tomto týdnu mohly přinést nejen tradiční čísla k zásobám, ale také pokračující americko-čínská jednání o podobně vzájemného obchodního vztahu. Vzhledem k tomu, že konec dočasného příměří se povážlivě blíží (1.3.), riziko uvalení dodatečných amerických cel na čínské zboží zůstává nezanedbatelné. V kombinaci se zpomalujícím růstem ve světě by přitom další nárůst protekcionismu pro ropu nevěstil nic dobrého, a to i navzdory produkčním škrtům kartelu OPEC+.