Po lednovém skoku, kdy se inflace dostala na 2,5 %, její růst pokračoval – podle očekávání – i v únoru. Tentokrát se dostala už na 2,7 % a znovu se tak vzdálila cíli centrální banky, nicméně stále zůstává v jejím tolerančním pásmu.
Za únorovým zvýšením cen můžeme najít především potraviny a sezónně dražší rekreace. Pokračující výprodeje naproti tomu zlevnily oblečení a obuv, méně utratili spotřebitelé i za alkohol.
Pokud se podíváme, co táhne meziroční inflaci nahoru, nalezneme zcela nepřekvapivě, že za polovinu současné inflace „vděčíme“ rostoucím nákladům na bydlení. Nájemným počínaje, energiemi a vodou konče. Zvlášť silný je přitom nárůst cen elektřiny, která je nyní v průměru dražší o téměř 9 %. Nájemné sice roste ani ne polovičním tempem, nicméně vzhledem k jeho vyššímu podílu na výdajích je jeho zásah do peněženek spotřebitelů citelnější. I když jde jen o 3,8 %, je třeba brát v úvahu, že se jedná „jen“ o průměrné číslo za celou ČR, které vlastně nic nevypovídá o vývoji v jednotlivých místech.
Inflace se znovu vzdálila od cíle ČNB a nejspíše takto vysoká zůstane ještě po několik málo měsíců. Předpokládáme ovšem, že v létě se opět začne rychle vracet do blízkosti dvouprocentní hranice, a to mj. díky loňskému srovnávacímu základu.
Pro ČNB může dnešní číslo sloužit jako argument pro další zvýšení úrokových sazeb, nicméně je třeba mít na paměti, že jde vlastně o starý výsledek. Měnová politika by v každém případě měla spíše hledět do budoucna a brát v úvahu i vývoj v zahraničí. Proto vzhledem k pravděpodobnému zpomalování ekonomiky, pokračující uvolněné měnové politice ECB a nakonec i s ohledem na přetrvávající externí rizika a nejistoty, nemusí ČNB se zvýšením svých úrokových sazeb pospíchat. A to ani s ohledem na dnes zveřejněné číslo. Nakonec ne všechna „stará“ čísla svědčí pro vyšší sazby. V pátek zveřejněné statistiky mezd za očekáváním ČNB naopak výrazně zaostaly.