Běžný účet platební bilance občas slouží jako lakmusový papírek, který naznačuje zdraví každé ekonomiky, respektive je docela dobrým indikátorem blížící se finanční krize. V dobrých časech se mu, třeba v případě ČR, však až taková pozornost nevěnovala. Od roku 2014 končil pravidelně jako přebytkový a větší zájem vyvolal teprve až na konci kurzových intervencí. Do jisté míry totiž vyjadřuje, jak je česká ekonomika schopna vnitřními silami generovat příliv peněz ze zahraničí a docela dobře se dal právě jeho nepříliš vysoký výsledek porovnávat s nahromaděným objemem horkého kapitálu přicházejícího s koncem intervenčního režimu. Nebyl to nijak povzbudivý poměr, protože v nejlepších časech takto ČR dosahovala kladného salda na běžném účtu cca 1,7 % HDP ročně, zatímco objem příchozího, řekněme spekulativního kapitálu se přiblížil hranici 40 % HDP. Na to, aby mohl případně hladce odejít bez výrazného tlaku na kurz koruny, rozhodně česká ekonomika sama o sobě dostatečné zdroje eur vygenerovat nedokáže. A ty, které sem přišly, má už dávno ve své bilanci ČNB.
S tím, jak růst české ekonomiky zůstává stále více v režii domácí poptávky, se však zastavil růst přebytku běžného účtu a v dubnu poprvé za posledního tři a půl roku dokonce roční saldo tohoto účtu skončilo v červených číslech. Samotný měsíční výsledek sice nijak zlý nebyl, nicméně v ročním vyjádření jsme na mínus třech miliardách. Důvodem je především klesající přebytek obchodní bilance a bilance služeb na jedné straně a vyšší odliv výnosů z investic, zejména těch portfoliových. S tím, jak se zvýšila aktivita zahraničních investorů třeba na kapitálovém trhu, kde už drží více než 40 % českých státních dluhopisů, rostou i jejich výnosy převáděné do zahraničí. Je to vlastně jeden z dalších přirozených důsledků kurzového režimu, respektive masivního přílivu spekulativního kapitálu, který sem svého času navnadil investory. A je tak vlastně i jedním z mnoha dalších důvodů, proč koruna nemusí posilovat tak, jak ve své prognóze stále počítá centrální banka. Když už ekonomika negeneruje příliv eur z běžných transakcí, zbývá už jen úrokový diferenciál. Ten – navzdory jeho šíři – už ovšem na centrální bankou “plánované” posílení přestává stačit.
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
Koruna během včerejšího obchodování mírně získávala a posunovala se dál pod hranici 25,60 EUR/CZK a za posledních zhruba dva týdny si připsala více než jedno procento k dobru. Potěšit ji mohl včerejší komentář jednoho z centrálních bankéřů, který naznačil, že růstu úrokových sazeb nemusí být rozhodně ještě konec. Navzdory faktu, že trhy jsou nastavené přesně obráceně a do roka počítají se startem uvolňování měnové politiky. Není třeba příliš rozvádět, jak tento výhled kontrastuje s dosavadními výsledky ekonomiky i naladěním centrální banky.
Zahraniční forex
Eurodolar se vrátil pod hranici 1,13 a nepotřeboval k tomu ani silná americká data. Zcela postačilo, že ministři financí EU pokračují v tlaku na italskou vládu, aby dodržovala fiskální cíle, ke kterým se zavázala. Evropské komisi a obecně severní části eurozóny vadí, že Itálie opustila cestu snižování veřejného dluhu, což s ohledem na to, že země znovu upadla do mírné recese není až tak překvapivé. EK a ministři financí však zřejmě počkají na čerstvější fiskální data (hlavně pokud jde o dluh), než pošlou do Říma silnější varování. Italské vládní dluhopisy, euro a zároveň i bezpečný švýcarský frank však budou pozorně sledovat zdali se italské vládní koalice pustí do dobrodružství vydávat paralelní měnu v podobě nově vydávání miniaturních pokladničních poukázek s nekonečnou splatností - tzv. mini-Bots.
Dnes odpoledne však budou trh zajímat americká data, která naznačí, jak je na tom reálná ekonomika před blížícím se zasedáním Fedu.
Ropa
Cena ropy Brent dnes ráno roste v reakci na eskalující napětí na Blízkém východě. Poblíž Hormuzského průlivu totiž došlo k výbuchu dvou ropných tankerů, přičemž podle Spojených států stojí za útokem Írán. Ten však obvinění odmítá a naopak tvrdí, že je připraven "bránit bezpečnost průlivu", jenž je jedním z tzv. škrtících bodů světové ekonomiky. Hormuzským průlivem se přepravuje přibližně pětina veškeré vytěžené ropy a 40 % ropy přepravované na moři, proto by jakékoli další vyhrocení situace (např. námořní vojenské manévry) mělo za následek růst cen ropy.