Historik Adam Tooze z Columbia University po roce 2008 tvrdil, že američtí politici se připravovali na krizi, která se nikdy nedostavila, a nakonec přišla krize úplně jiná, která je zastihla nepřipravené. Nyní v rozhovoru pro Vox tvrdí, že na finančních trzích se v mnoha ohledech opakuje vývoj roku 2008, někdy s úplně stejnými hráči. Fed a ECB tak vědí, co mají dělat. To, co tuto krizi spouští, je ale něco úplně nového. Špatným směrem se pak možná ubíráme na fiskální rovině, když hovoříme o tom, že potřebujeme něco, jako je válečná mobilizace. Skutečným cílem by totiž mělo být něco mnohem jemnějšího – udržet ekonomiku při životě, když jsme ji cíleně poslali do kómatu. A zároveň řešit zdraví veřejnosti.
Čínská komunistická strana je podle historika nyní výrazně konzervativní v tom smyslu, že chápe následující: Vše se musí změnit, pokud chceme, aby věci zůstaly stejné. Naopak americká vláda podobných úvah není schopna, tudíž nejedná dostatečně razantně, aby situaci stabilizovala. Z geopolitického hlediska je pak podle Tooze nyní nejzranitelnější Itálie s celou eurozónou, některé rozvíjející se země, ale také Čína, kde „může být situace méně stabilní, než by si Peking přál“. A problémy mohou nastat i v zemích OPEC, konkrétně v těch, které mají vyšší mezní náklady těžby a na které značně doléhají nízké ceny ropy.
„Lidé, kteří tvrdí, že bychom se měli vracet do práce, prostě nechápou realitu. Ve skutečnosti jsou Spojené státy mnohem větší verzí toho, co probíhá v Itálii. Takový je realistický pohled,“ tvrdí Tooze. Konzervativní politici a ekonomové v USA tak podle něj prosazují „nerealistický realismus“, když tvrdí, že řadu firem stejně nepůjde zachránit a tudíž by se na pokusy o záchranu nemělo plýtvat penězi daňových poplatníků. Podle historika by taková strategie vyvolala „katastrofický kolaps“ v ekonomické aktivitě a zaměstnanosti. „Pokud v následujících měsících ztratíme 10 milionů pracovních míst, podobné argumenty půjdou ven z okna a jednoznačnou prioritou bude zachránit, co se dá.“
Na stránkách VoxEU se Jon Danielsson, Robert Macrae, Dimitri Vayanos a Jean-Pierre Zigrand vyjadřují v podobném duchu, když tvrdí, že současný vývoj není žádným opakováním krize z roku 2008. V současné době totiž problémy vyvolává „exogenní faktor“ a nevznikají tak kvůli frikcím v samotném finančním systému či ekonomice. Podle toho bychom také měli jednat. Ve srovnání s rokem 2008 jsou banky podle ekonomů v silnější pozici, protože posílila regulace a jsou zde čerstvé vzpomínky na poslední krizi, které tyto finanční instituce držely při zemi, co se týče rizik. Rizikovější investice a aktivity se přesunuly mimo bankovní sektor, například do hedge fondů, takže někteří investoři budou čelit významným ztrátám. Podobný kolaps finančního systému jako v roce 2008 ale podle ekonomů nehrozí.
Monetární politika může v současné situaci pomoci, ale hlavním nebezpečím je padající domino bankrotů firem. Prevence takového vývoje by pak měla být v rukou politiků a ne centrálních bank. Jinak řečeno, nestačí snahy o stabilizaci finančního sektoru, protože jeho problémy jednak nebudou tak silné jako v roce 2008 a také nejsou tím, co spustilo krizi. Nutná jsou cílená opatření, která pomohou krachujícím podnikům a lidem, kteří ztrácejí zaměstnání a příjmy.
Zdroj: Vox, VoxEU