Pandemie nás přivádí k řadě problémů a témat, které si opět rámujeme ve stylu „buď, a nebo“. Ptáme se tedy například, zda ekonomiku efektivně uzavřela vláda, nebo epidemie. Zda si lidé cení více peněz (práce, spotřeby), či života (zdraví). Zda ekonomiku nyní úplně otevřít, či naopak držet v útlumu. Na jednu stranu jsou podobné vyhraněné duální pohledy pochopitelné, ale podle mne mohou být hodně zrádné.
Byla zveřejněna nová studie, která by teoreticky mohla být přínosem pro onu diskusi, čeho si lidé v době pandemie cení více: Zda života a zdraví, či peněz, příjmů, spotřeby a podobně. Někdo může říci, že jde o věci, které ani nelze míchat a takový pohled se dá samozřejmě pochopit a ztotožnit se sním. Ale na stranu druhou také například těžko říci, že vysoká nezaměstnanost a následně řada lidí ve finanční tísni jsou „jen“ ekonomické problémy. V některých zemích v Latinské Americe prý lidé trpící hlady věší z okna praporky jako prosbu o jídlo.
Ona nově zveřejněná studie „Health Versus the Economy Amid COVID-19: What Do People Value More?“ celou věc uchopila velmi jednoduše: „Zeptala“ se přímo lidí, ne v průzkumu, ale na základě jednoduchého pokusu. Marco Palma z Texas A&M University a jeho kolegové Samir Huseynov a Rodolfo M. Nayga nechali dobrovolníky darovat určitý obnos dvěma různým charitám: první pomáhá ve zdravotní oblasti a druhá těm, kteří mají ekonomické problémy. Logika takového pokusu je jednoduchá:
Pokud by většina dárců dala peníze organizaci první, dalo by se z toho usuzovat, že lidem nyní záleží spíše na zdraví. Pokud by většinu peněz získala charita druhá, naznačovalo by to, že preferujeme spíše řešení ekonomických problémů. Průzkum přes takové dárcovství by pak podle ekonomů měl mít tu výhodu, že filtruje vliv osobní situace, v jaké se „korespondent“ nachází.
Ekonomové zjistili, že „podpora veřejnosti pro dimenzi zdraví je mírně vyšší, než pro dimenzi příjmů, ale rozdíly nejsou velké“. Studie tak dochází k závěru, že „záchrana životů a záchrana ekonomiky není v konfliktu“.
Dovolím si ale tohle konstatování trochu rozebrat. Já bych výsledky studie spíše prezentoval tak, že lidé by chtěli stejně tak zdraví, jako zachování svých příjmů. To je „poptávková“ strana věci (tedy co chceme). Ale to, jestli jsou tyto dvě věci v konfliktu na straně „nabídkové“ (jestli obojího za daného stavu věcí lze dosáhnout), je věc trochu jiná.
Politikům by v případě, že onoho přání dosáhnout nelze, asi pomohlo, kdyby veřejnost byla vyhraněná. A například dávala jasně najevo, že prioritou je zdraví. Jenže tak to není a to může úzce souviset s tím, co jsem psal v samém úvodu: Zarámování situace stylem „buď a nebo“. S tím, že jako celek chceme často vlastně obojí, i když se to vylučuje. Vezměme si možnou paralelu s brexitem: I tam společnost jako celek cca stejnou měrou řekla: chceme zůstat v EU a také chceme větší nezávislost, dávat méně peněz do společného rozpočtu, atd.“.
Kurz bývá v podobných situacích (kterých, zdá se mi, nalezneme překvapivě dost) pochopitelně nastaven podle většiny. Čímž se ale tenze ve společnosti, kde je to cca 51/49, prohlubují. Čímž se dostávám k tomu, co jsem psal nedávno: Co když je kauzalita „problém-rozdělení-tenze“ obrácená?