Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Trička za dluhopisy aneb dolar, periferie a návrat eurozóny před rok 2007

Trička za dluhopisy aneb dolar, periferie a návrat eurozóny před rok 2007

23.04.2021 17:26, aktualizováno: 23.4. 17:47

Aktualizováno

Jeden ze základních mechanismů fungování globální ekonomiky se dá ve zkratce nazvat „trička za dluhopisy“. Má mnoho verzí a úrovní, minulý týden jsme tu uvažovali o jeho vztahu ke globální dominanci dolaru. Dnes volně navážu specifickou evropskou perspektivou, která ale s dolarem úzce souvisí. Je to v kostce o trojúhelníku USA – Německo – periferie eurozóny. 

1. Trička za dluhopisy (T za D): Krátce připomeňme, že pokud chtějí třeba Spojené státy spotřebovat více, než vyrobí, musí zboží dovézt odjinud. Tedy ze zemí/země, která chce zase více vyrobit, než spotřebovat (mít vyšší příjmy, než výdaje). Odvrácenou a neoddělitelnou stranou tokového toku zboží je tok úspor – druhá země, třeba Čína, musí Spojeným státům na jejich deficit ve vzájemném obchodu půjčit. 

Včera jsem tu psal o rámování problémů a jde o téma relevantní i v této oblasti. Můžeme říci, že Spojeným státům musí Čína půjčit na jejich spotřebu čínského exportu. Ale zrovna tak můžeme říci, že Spojené státy musí přijmout čínské úspory na to, aby do nich Čína mohla exportovat (a aby jí exportní sektor zvyšoval zaměstnanost). Pravda je samozřejmě obojí („T za D“ je to samé jako „D za T“, ale každé prohlášení má přece jen trochu jiný nádech.

2. Dominance dolaru: Minulý týden jsem tu poukazoval na tezi Michaela Pettise. Podle ní se dominantní pozice dolaru ve světové ekonomice odvíjí zejména od toho, že Spojené státy byly během posledních cca 100 let ochotny stát na takové straně mechanismu „T za D“, která zrovna vyhovovala globální ekonomice:

 Nejdříve USA poskytovaly jiným zemím své úspory a „trička“ (poválečná obnova) a pak zase začaly vstřebávat globální přetlak úspor a prodávaly své dluhopisy za trička. Pan Pettis pokračoval s tím, že Čína tuto ochotu k vyvažování nerovnováh nemá ani náhodou (mohli bychom tvrdit spíše opak). A renminbi tak ještě dlouho nebude mít šanci na nějakou významnější pozici ve světové ekonomice (byť by digitalizovalo). Ale to jen tak na okraj, pojďme k Evropě.

3. Mimořádná Evropa: Posuny v globálním mechanismu „T za D“ jsou většinou pomalé, výjimku tvoří „lokální“ změny. Tedy třeba některé rozvíjející se ekonomiky, které z různých důvodů náhle narazí na neochotu zbytku světa půjčovat jim na jejich nákupy ze zahraničí. A další výjimka nám ve velkém probíhala po velké finanční krizi přímo za humny. V eurozóně se totiž ono kolečko otáčelo zejména mezi Německem a Nizozemím na straně jedné a periferií eurozóny na straně druhé: První skupina posílala do té druhé své úspory a „trička“ podobně, jako Čína do USA.  Druhá posílala do té první své závazky a poptávku (zaměstnanost) podobně, jako je USA posílaly do Číny. Určitá podobnost byla i v tom, že v eurozóně jsou pevné kurzy, kurz renminbi k dolaru také nebyl a není plně flexibilní. 

Co se stalo po roce 2007? Německo a jemu podobní přestali být ochotni posílat na periferii své úspory. Periferie tak byla v prostředí pevného kurzu v podstatě donucena utlumit svou poptávku a snížit tím své deficity běžného účtu (nebyly Německé úspory, tak nebyly ani německá trička, či spíše VW a pod.). Periferie se s tím někde pere v podstatě dodnes. A Němci a spol. to vyřešili tak, že své úspory začali posílat jinam. Následující graf ukazuje vývoj objemu amerických obligací držených subjekty z eurozóny:

1
Zdroj: Natixis

4. Co kdyby? Ekonom Patrick Artus tvrdí, že kdyby v eurozóně panovalo více solidarity a obnovil se tok přeshraniční kapitálu tak, jako před krizí, eurozóna by své úspory (opět) použila doma. A přestala by financovat americké deficity obchodní a nyní i fiskální. Sazby a výnosy amerických obligací by to nahoru sice nevytlačilo, protože by je dole držel Fed. Ale celý tento hypotetický sled událostí by vedl k prudkému oslabení dolaru (což by nastolilo novou parciální rovnováhu).

V logice výše uvedeného pan Artus v podstatě říká, že Spojené státy by již nebyly ochotny/schopny reagovat na (nové) globální nerovnováhy – měly by hlad po dovozech a úsporách ze zahraničí i přesto, že by jejich nabídka znatelně klesla (Německo by půjčovalo Španělsku a spol. a ne USA). Kdyby to trvalo déle, tak třetí bod poté implikuje, že by došlo nejen k oslabení kurzu dolaru (což by onen hlad po dovozech nakonec utnulo). Ale ona neochota/neschopnost by měla v případě návratu eurozóny před rok 2007 vliv i na „strukturální“ pozici dolaru ve světové ekonomice. Je to další finance fiction? Klíčové součásti tu každopádně jsou „návrat“ a „neochota/neschopnost“.


 

Čtěte více:

Prodeje CyberPunku zklamaly, akcionáři přesto dostanou dividendu
23.04.2021 10:38
CD Projekt oznámil finální výsledky za minulý rok, které potvrdily pře...
Perly týdne: Pokračování býčího trhu a co je vlastně odraženo v současných cenách akcií
23.04.2021 13:20
Jeremy Siegel předpovídá pokračující býčí trh na akciích a chvíle, kdy...
Ruská centrální banka překvapila zvýšením sazeb, a avizuje další
23.04.2021 13:49
Ruská centrální banka dnes překvapivě zvýšila základní úrokovou sazbu ...
Biden útočí na investice do akcií: Z výnosu i více než 50% daň
23.04.2021 15:21
Americký prezident Joe Biden chce v rámci snah o financování svého roz...
Výsledky Intelu jsou v době rozkvětu čipového odvětví jako pěst na oko
23.04.2021 15:51
Kvartální výsledky Intelu za letošní první čtvrtletí nebyly na první p...

Váš názor
  •  
    24.04.2021 10:22

    To jsou zase nesmysly. Plantat dohromady soukromé a státní dluhy. Ze států dělat producenty a odběratele? Přitom jde o velmi nebezpečné nesmysly, protože jejich aplikace může vyvolávat zcela zbytečné a absurdní mezinárodní konflikty a nevraživosti. A nejde o planou teorii. Stačí vzpomenout, jak se všichni nedávno "vrhli" na Řecko, které bylo v rámci teorie jakéhosi "žití nad poměry" a na úkor výkonnějších zemí oznámkováno jako země líných pijáků ouza tuto zemi nadnárodní instituce totálně zdevastovali.
    Richard Fuld
Aktuální komentáře
16.05.2021
14:54Vakcínu proti koronaviru nepřineslo státní řízení, ale starý dobrý kapitalismus
8:11Víkendář: Inflace, čínské stárnutí a úvěrový impuls
15.05.2021
19:22Project Syndicate: Odboráři po covidu
14:04Víkendář: Reaktivní Fed a „radši dříve, než později“
14.05.2021
22:01Wall Street končí týden na pozitivní notě  
17:48Do třetí generace...
17:23Zelený závěr týdne. Strach poklesl a nižší ceny lákají  
16:35Cato: Vysokorychlostní tratě jsou drahou zbytečností
15:37Ochlazení na nulu. Maloobchod v zámoří v dubnu jen stagnoval
15:13Po Muskových tweetech se bitcoin ustálil na 50 000 dolarech, dogecoin naopak silně roste
13:50Disney+ získalo nečekaně málo diváků. Výhled vede k opatrnosti, profitabilita se ale zlepšila  
12:41Řetězec Pepco míří na varšavskou burzu, upisovací cena akcie je 40 zlotých
11:36Pokračující konsolidace za podpory Fedu. Americký maloobchod by měl být slušný  
11:22Perly týdne: Výprodej dolaru a první akciové rodeo
11:16Foxconn díky celosvětovým home office zvedl čistý zisk za první kvartál třináctkrát
10:25Airbnb kvůli pandemii ztrojnásobila čtvrtletní ztrátu na 1,2 miliardy dolarů
9:04Rozbřesk: V evropském průmyslu oživení. Co americký maloobchod?
8:48V Evropě se rýsuje zelený začátek. Komodity spadly, O2 oznámila návrh divi  
8:44Globální zadlužení po dvou a půl letech kleslo, v rozvíjejícím se světě ale roste
6:09Ján Hladký k výsledkům Alibaby: Slabší kvartál, teze však zůstává  

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Kalendář událostí
Nebyla nalezena žádná data