Země subsaharské Afriky patří mezi ty s nejnižším produktem na hlavu na světě a zároveň s nejvyšší mírou porodnosti. Na stránkách The Conversable Economist na to poukazuje ekonom Tim Taylor, který na základě nových analýz od Mezinárodního měnového fondu uvažuje o ekonomické budoucnosti Afriky.
Podle MMF by se měla populace subsaharské Afriky do roku 2050 zdvojnásobit a dosáhnout tak 2 miliard lidí. Afrika by tak generovala asi polovinu celkového globálního populačního růstu a na tomto kontinentu se bude také rychle zvyšovat počet lidí v produktivním věku. Vyspělé země budou procházet opačným trendem a pro Afriku by popsaný vývoj mohl představovat významnou příležitost pro její ekonomický rozvoj.
Úvahy o rozvoji Afriky podporované růstem její populace se mohou zdát jako nemístné snění, ale MMF poukazuje na jednu věc: Před 30 či 40 lety nebylo mnoho těch, kteří předpovídali rozvoj zemí jako Čína, Indie, Indonésie nebo Turecko. Ve prospěch Afriky může přitom hrát to, že růst její populace v produkčním věku může souviset s vyššími investicemi a také s poptávkou domácností. Z hlediska moderních technologií má tento kontinent také nemalý prostor pro dohánění vyspělejších ekonomik.
Mezi brzdy dalšího rozvoje můžeme u řady afrických zemí považovat stav veřejných financí. Problémy jsou zřejmé jak na straně výběru daní a rozpočtových příjmů, tak na straně výdajů, kde panuje malá transparentnost, slabý dohled a výdajové priority jsou často stanoveny podle toho, co vyhovuje těm, kteří se nachází u moci.
Taylor v této souvislosti poukazuje na následující graf, který ukazuje, jaký podíl populace se v jednotlivých zemích domnívá, že prezident by se měl ohledně vládních výdajů zodpovídat parlamentu (oranžové pole). Modré pole ukazuje podíl populace, která věří v opak:
Ve většině zemí se lidé domnívají, že prezident by se měl zodpovídat parlamentu, nicméně podle grafu v Africe existuje řada států, kde lidé přemýšlí jinak. Modrá pole konkrétně ukazují podíl populace, který odpověděl kladně na otázku, zda by se prezident měl plně věnovat rozvoji země namísto zpovídání se z toho, jaké kroky činí. V zemích jako Tunisko či Jižní Afrika takto smýšlí téměř polovina populace a v řadě dalších je to zhruba třetina.
Zdroj: The Conversable Economist, MMF