Na dohled od plantáží s mangem a ananasem dokončují dělníci v elektrárně Linglong One na čínském prázdninovém ostrově Chaj-nan první malý modulární jaderný reaktor na světě postavený pro komerční účely. Tento reaktor je součástí národní flotily jaderných reaktorů, jejichž cílem je zbavit zemi závislosti na uhlí a palivu z dovozu, uvedla agentura Bloomberg.
"Pravděpodobně existuje nanejvýš sedm zemí, které jsou schopné navrhnout, postavit a provozovat jaderné elektrárny," řekl při oficiální návštěvě elektrárny diplomatický zástupce čínského ministerstva zahraničí v nedalekém Hongkongu Cchuej Ťi-na-čchun. "Dříve jsme byli pozorovateli, ale nyní je Čína lídrem."
Rozsah a rychlost jaderného tažení Pekingu jsou opravdu mimořádné. Svoji první jadernou elektrárnu Čína schválila v roce 1981. Agentura BloombergNEF nyní očekává, že do roku 2030 předstihne Čína v kapacitě jaderných elektráren Francii a USA a stane se jedničkou na trhu. V době, kdy se celkově staví jen málo nových reaktorů, jich má Čína ve výstavbě 30. Peking vynaložil miliardy na výzkum a experimenty. Výsledkem jednoho z nich je i reaktor Linglong One, který provozuje společnost China National Nuclear Power Co., a který je dosud jediným malým modulárním reaktorem schváleným Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE). Má být dokončen do konce příštího roku. U očekávaných technologických inovací, jako je fúze, tedy slučování atomů místo jejich rozbíjení, Peking na výzkum a vývoj vynakládá mnohem více peněz než USA.
V tom, co dělá Čína, není žádné velké průmyslové tajemství. Je to z velké části jen záležitost obrovského rozsahu, státní podpory a relativně jednoduché, opakovatelné konstrukce. Je to úspěch, který lze také přenést do zahraničí, protože zájem o jadernou elektřinu roste díky její energetické bezpečnosti a klimatickým požadavkům. To platí zejména pro rozvojové země. Spolu s Ruskem a Jižní Koreou je Čína jednou z mála zemí, které tuto technologii dodávají, protože tradičně silní hráči USA a Francie ztrácejí svůj vliv a konkurenceschopnost, což vyvolává diplomatické a v některých kruzích i bezpečnostní obavy.
"Čínské tempo je něco, co skutečně nikdy předtím nebylo k vidění," řekl ředitel Světové jaderné asociace (WNA) pro Čínu François Morin.
Kořeny současného úspěchu Číny sahají do minulého desetiletí a k bezpečnostnímu selhání v jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku, po kterém bylo pozastaveno rozšiřování jaderných elektráren ve světě. Peking nejprve také pozastavil schvalování nových elektráren, ale tuto přestávku ukončil v roce 2019. V posledních dvou letech vláda schválila deset nových reaktorů ročně, aby dosáhla svého cíle, a to zvýšit podíl jaderné energie na celkové produkci elektřiny do roku 2050 na 15 procent. To je dost na to, aby se jádro stalo třetím největším zdrojem energie, po větru a slunci.
USA mají stále největší počet elektráren. V posledním desetiletí ale postavily jen tři reaktory, z toho dva v jedné elektrárně v Georgii.
"Čína je jedinou zemí, kde se za poslední desetiletí nezastavila výstavba," uvedl děkan Čínského institutu pro studium energetické politiky Lin Po-čchiang. "Zastavení nové výstavby jinde zanechalo buď vakuum ve zkušenostech - nebo odvětví v bankrotu."
Čína poskytla tomuto odvětví vládní podporu, konkrétně levné financování od státních bank. To je důležité. Podle Morina většinu nákladů na provoz jaderného zařízení po celou dobu životnosti tvoří splácení dluhu za výstavbu. A při nízkém úroku kolem dvou procent je jaderná energie v mnoha oblastech levnější než uhlí a zemní plyn.
Čína také upřednostňuje výstavbu několika reaktorů stejné konstrukce. Vytváří tak standardizaci, připravený dodavatelský řetězec a armádu vyškolených pracovníků. Tím se vyhne překročení nákladů a zpoždění, jako to bylo v elektrárně v Georgii.
"Je obtížné a nákladné dodat a postavit reaktor, pokud je jeho design nový a program výstavby malý," uvedl vedoucí výzkumný pracovník Oxfordského institutu energetických studií Philip Andrews-Speed.
V současnosti se Čína zaměřuje na reaktor Hualong One, označovaný za design jaderného reaktoru třetí generace se zdokonalenými bezpečnostními systémy, které mají zabránit roztavení reaktoru i v případě ztráty veškeré kontroly nad elektrárnou. Téměř polovina rozestavěných nebo plánovaných reaktorů má tuto technologii. Číně se také podařilo zajistit domácí dodávky, aby toto odvětví ochránila před geopolitickými problémy.
Technologie není převratná, ale Peking se nesnaží jen kopírovat. Loni zahájil jako první na světě komerční provoz vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru, tzv. technologie čtvrté generace. Tento typ používá pro chlazení místo vody helium, což je důležité pro výstavbu elektráren daleko od pobřeží. Podle analytiků má zřejmě Čína před USA deset až 15 let náskok ve schopnosti nasadit jaderné reaktory čtvrté generace ve velkém měřítku.
V lednu Čína také představila státní firmu, jejímž cílem je urychlit vývoj jaderné fúze. Oficiálně se tak připojila k závodu o vývoj téměř neomezené bezuhlíkové energie, při které nedochází k řetězové reakci, která by se mohla vymknout kontrole. Podíl země na všech jaderných patentech se do roku 2023 zvýšil na 13,4 procenta z 1,3 procenta v roce 2008. V přihláškách patentů na jadernou fúzi však Čína vede. Tato technologie je ale stále nesmírně náročná.
V roce 2019 také bývalý šéf firmy China National Nuclear Corp. uvedl, že čínské firmy by mohly v zahraničí do roku 2030 postavit 30 jaderných reaktorů a vydělat na nich 145 miliard USD (3,4 bilionu Kč) za pomoci iniciativy nazvané nová Hedvábná stezka. Realita je ale jiná a zatím se tyto ambice nepodařilo naplnit, s výjimkou několika úspěchů v Pákistánu. Přispělo k tomu geopolitické napětí a obava o bezpečnost, i když si Čína zatím udržuje poměrně služné výsledky v oblasti bezpečnosti. Čína také nepodepsala žádnou z několika mezinárodních smluv, které stanovují standardy pro sdílení odpovědnosti v případě havárií. Rovněž nenabídla, že si vezme zpět vyhořelé palivo.
Ale i když se západní země zdráhají dovážet čínskou jadernou technologii, mohly by pomoci vlastní energetické transformaci tím, že převezmou její model rozvoje. Obrovské množství projektů ukazuje, že je možné udělat velký pokrok směrem k čisté energii pomocí stávající jaderné technologie, pokud jsou zajištěné dostatečné financování, státní podpora a přísné bezpečnostní standardy.