S pár poznámkami se dnes podíváme na predikce vývoje ve světové ekonomice v příštích dvou letech od francouzského Natixisu. Mimo jiné ani náznakem nesouzní se spekulacemi i blížící se recesi v USA.
Natixis čeká, že střední Evropa by měla příští rok zrychlit. Její tempo růstu by se mělo konkrétně zvednout z letošních 2,5 % ,a 3,2 % (v roce 2023 zaznamenala nulu). Inflace by přitom v ČR, Polsku a Maďarsku měla jít mírně nahoru, z letošních 3,5 % na 3,8 %. V případě USA naopak ekonomové této banky čekají pokles inflace z 3,2 % na 2,3 %, v eurozóně dokonce z 2,4 % na 1,9 %, tedy mírně pod cíl. Na této rovině by v eurozóně tedy měl být vývoj stejný jako v Japonsku. Když jsme se přitom před časem dívali na predikce , tak ta u Japonska a také u Švýcarska v podstatě čekala návrat do prostředí, kde se inflace nachází výrazně pod cílem.
U ekonomické aktivity Natixis očekává americké růstové ochlazení z 2,3 % na 1,8 %. Tedy ani zdaleka ne recesi (predikce jsou z července). V případě eurozóny by tempo mělo naopak stoupat a to z 0,8 % na 1,4 %. čeká ve světě pokračující růst na úrovni 3 %, Natixis se moc neodlišuje, letos i v roce 2025 hovoří o 2,8 %. Ve vyspělých zemích jako celku by přitom měla inflace příští rok klesnout na 2,1 %, což už se dá v podstatě považovat za návrat k cíli. Tedy za prostředí v němž by u centrálních bank šla jen těžko ospravedlnit výrazná monetární restrikce. Ale také prostředí, kdy stále těžko uvažovat o nějaké větší stimulaci.
Znatelně pod 2 % by přitom měla inflace být ve Francii a Itálii a to na 1,6 %. Proti tomu si vezměme Španělsko s 2,5 % inflací. A máme tu jeden z příkladů toho, že ECB to nemá v této ne zrovna optimální měnové oblasti jednoduché. Je to ale relativní – ještě složitější je situace v Číně, kde na sebe naráží cyklus a strukturální stav ekonomiky. To je téma probírané v této souvislosti již roky pokaždé, kdy by čínská ekonomika snesla nějakou cyklickou stimulaci, ale naráží se strukturální tenze. Zejména na dluhy, obecněji na snahu o přechod od průmyslu ke službám, investic a exportů ke spotřebě domácností.
Natixis v případě Číny konkrétně predikuje další pokles tempa růstu z letošních 4,8 % na 4,2 % v roce příštím. A Čína by měla ve světové ekonomice dál fungovat jako tlumič inflačních tlaků, protože inflace by se podle ekonomů Natixisu měla letos jen mírně zvednout z 0,2 % na 0,5 % a příští rok na 1,2 %. Když po roce 2008 panovaly silné dezinflační tlaky ve vyspělých zemích, vydaly se jejich centrální banky směrem ke znatelnému kvantitativnímu i kvalitativnímu uvolnění. Jak jsem zmínil, Čína ale naráží na objem svých dluhů a nerovnováhy, které celkovou stimulaci dost blokují.
Již nějakou dobu se i v souvislosti s akciovými investicemi hovoří atypicky hodně o Japonsku. V posledních dnech se na něm investoři rozhodně nenudí, TOPIX smazal téměř všechny své zisky z letošního roku. Pokud přitom pohlédneme na predikce Natixisu, tak by japonská ekonomika měla z letošních 0,5 % zrychlit na 1,2 % a inflace klesnout na 1,9 %. Svým způsobem by to tak byl na této úrovni posun k Japonsku tak, jak jsme jej znali po řadu let, možná pár desetiletí: Relativně utlumený růst i inflace. Natixis možná ve světle posledního dění své predikce změní, já bych už jen připomenul, že významnou součástí japonského investičního příběhu posledního více než roku byly reformy korporátní sféry. Nyní se řeší zejména cyklické makro.