Již v minulém komentáři jsme se věnovali daňovým úpravám české vlády. Kromě těch odsouhlasených v roce 2004 však vláda sleduje i principy daňové reformy z roku 2003, která kromě jiného navrhuje postupně snižovat daň ze zisku firem (DPPO neboli daň z příjmů právnických osob v českém daňovém žargonu) z z 31 % na 28 % letos, 26 % příští rok a 24 % od roku 2006.
Ačkoliv jde o změny vítané a ekonomicky opodstatněné, je na čase podívat se na daň ze zisku firem důkladněji. Z hlediska ekonomické teorie je DPPO snad tou nejhorší myslitelnou daní. Výrazně narušuje ekonomické prostředí, zvyšuje motivaci firem k daňovým manévrům, snižuje investice a tedy dlouhodobý růst a snižuje tak i zaměstnanost.
Navíc, daň ze zisku firem představuje klasický příklad dvojitého zdanění. Zisk firmy přeci patří jejím akcionářům, kteří jsou fyzickými osobami (neboť nikdo jiný na Zemi neexistuje, kdo by mohl firmy vlastnit než lidé, fyzické osoby), a ty přece svoje příjmy také daní! Neexistuje-li ekonomický důvod pro zdanění firemních zisků, je celá řada politických důvodů, neboť zdanění zisků firem politici většinou „prodávají“ jako zdanění bohatých. Ve skutečnosti je to samozřejmě složitější, neboť záleží na postavení firmy a její schopnosti přenášet daň buď na svoje zákazníky nebo své dodavatele, případně i na zaměstnance firmy.
V České republice představují příjmy z DPPO 3-5 % HDP, tj. cca desetinu veškerých daňových příjmů státu. Průměrná sazba daně ze zisku je nyní v zemích OECD cca 37 % a tyto země prostřednictvím daně ze zisku vybírají ročně cca 3 % HDP. Význačnou výjimkou je Německo, kde příjmy státu ze zdanění firem jsou jen necelé procento HDP. V roce 2002 se na DPPO u nás vybralo přes 100 miliard korun. Její „výpadek“ by tedy byl citelný a bylo by nutné přistoupit k dalšímu snižování výdajů státu. Vzhledem k obrovskému rozsahu neefektivních státních výdajů by to však bylo spíše požehnáním než pohromou.
Zrušení DPPO by však mělo výrazné motivační efekty. Firmy již operující v Česku by získaly „bonus“ ve výši přes 100 miliard korun a nelze pochybovat, že by je to vedlo k větším investicím a zvyšování počtu zaměstnanců, což jsou již aktivity zdaňované. Kromě existujících firem by se však do Česka začaly stěhovat i firmy z jiných států, které by u nás viděly příznivé podnikatelské prostředí. Tím by se dále akceleroval růst české ekonomiky, rostly by mzdy i spotřeba, a tedy i daňové příjmy státu z jiných položek.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.