Je otázkou, zda tato očekávání p.Singera ohledně budoucího cenového vývoje jsou realistická. Nebudu zde opakovat argumentaci zmíněnou v lednové zprávě ČNB o inflaci. Avšak jak například ukazuje aktuální vývoj spreadu na tuzemském mezibankovním peněžním trhu, jsou na tomto trhu očekávání horizontu prvního čtvrtletí roku 2008 trochu jiná. Řekl bych, že naše banky naprosto zřetelně počítají s poklesem dynamiky cenového vývoje pod nyní aktuální úroveň v horizontu nadcházejících 12 měsíců (tedy zhruba do konce prvního čtvrtletí roku 2008). To je jistě zajímavá informace, která je ovšem v rozporu s názorem ČNB (ale i ministerstva financí) na cenový vývoj v příštím roce.
Je také otázkou, jak se projeví změny vah ve spotřebním koši (od letošního ledna), podle kterého se vypočítávají cenové změny. Ukazuje se totiž, že v novém koši došlo ke snížení váhy položek, které v minulosti systematicky vykazovaly rychlejší než průměrný cenový růst a naopak k růstu podílu reprezentantů s nižší inflací. To by mohlo vést k poněkud nižší než dosud očekávané celkové inflaci.
Bylo by také jistě zajímavé se podívat na zhodnocení uplatňované měnové politiky v konfrontaci s následným reálným vývojem zejména inflace, a dále souvislosti a důsledky uplatňované měnové politiky. Vývoj základní 2T REPO sazby ukazuje, že minulé pohyby této základní sazby (s ohledem na její předpokládanou účinnost v horizontu cca 12 – 18 měsíců) byly ve vazbě na skutečný inflační vývoj jednak příliš pozdní a málo razantní (při jejich uvolňování), jednak kontraproduktivní (při jejich zpevňování). Výsledkem uplatněných měnověpolitických opatření ČNB je poté nejenom vliv takto uplatňované měnové politiky na poměrně silné kolísání dynamiky cenového vývoje, ale také tendence k tzv. „podstřelování“ inflačního cíle. Tyto výsledky měnové politiky naší centrální banky se projevovaly nejenom v minulých letech, ale nejnověji i v roce loňském (zvýšení základní 2T REPO sazby v říjnu 2005 se přesně o rok později projevilo v aktuálně pozorovaném „podstřelení“ inflačního cíle. A vzhledem k tomu, že zmíněný nový spotřební koš bude asi znamenat snížení statisticky vykazované inflace a vzhledem k tomu, že ve druhé polovině loňského roku došlo k dalším dvěma zvýšením základní 2T REPO sazby, nelze vyloučit nadměrnou přísnost dnes uplatňované měnové politiky. Ještě k tomuto jeden argument, totiž to, že „Kritériem pravdy je praxe“. A právě výsledky této praxe naznačují, že měnová politika ČNB asi není vždy postavena na správných prognózách.
Ve výše uvedeném smyslu tak chápu výroky představitelů naší centrální banky jako na bláboly bájné Pýthie typu „sazby můžeme snížit, ale i zvýšit“ (dnes Singer a před několika dny Niedermayer – mimochodem vzpomeňme si na květen 1997, kdy tento pán veřejně prohlásil, že ČNB bude sveřepě držet kurs koruny, což bylo opravdu to, co chtěli slyšet měnoví spekulanti, a co nás stálo takové obrovské peníze /!!!/). To jsou tedy opravdu moudra svědčící o vysoké profesionalitě jejich autorů. Opravdu, ale opravdu nemám rád V.Klause. Ovšem naprosto s ním musím souhlasit, když před cca 1,5 rokem vzkázal prostřednictvím svého tiskového mluvčího, že naše centrální banka provádí některé své měnověpolitické kroky jenom proto, aby ukázala, že vůbec něco dělá. Smutné je to, že tato charakteristika plně platí i pro současné složení bankovní rady, která nám s „koženou“ tváří sděluje svá moudra, která se později ukáží jako bláboly, neboť již nikdo nezkoumá následnou efektivnost kdysi učiněných měnověpolitických opatření.
Honza
