Občanské dluhopisy: Národ sobě, nebo národ proti sobě?

Jak známo, MF plánuje přímý prodej státních dluhopisů občanům (chystá se těchto „občanských“ dluhopisů (OD) přímo prodat za 140 miliard korun). Posouzení tohoto kroku je velmi jednoduché - bez výjimky platí, že čím jednodušší je systém (při zachování výkonu), tím je lepší. My tudíž můžeme nápadu zatleskat (maximálně se zeptat, proč již to tu není dávno) a tím by naše úvaha na toto téma mohla skončit, ostatní jsou již jen detaily.

Pokud bych se pak měl věnovat i těmto detailům (třeba proto, že v nich je často ukryt čert), rád bych zmínil zejména následující:

1.Je tu určitá diskuse, zda OD (ne)přinutí banky zvýšit úroky u vkladů a snížit poplatky (nebo, že je v reakci na dluhopisy naopak mohou zvýšit). Toho druhého bych se nebál – případů kdy zvýšený externí tlak vede ke zvyšování cen v určitém odvětví bychom dohromady asi moc nedali a nemohu přijít na to, proč by naše banky byly výjimkou. Pokud by došlo k opaku, bylo by to jako vedlejší efekt k občanským dluhopisům jistě příjemné, pravděpodobné to ale také není.

2.Např. podle HN pak s sebou tyto dluhopisy nesou i dvě vážná rizika. Prvním z nich je to, že: „MF tím, že vytáhne z bank část vkladů, může firmám ztížit cestu k úvěrům ve chvíli, kdy se finančníci proberou z paniky a odváží se znovu půjčovat. Na úvěry budou mít najednou méně dostupných peněz. Tím se prodlouží oživení ekonomiky z recese.“

Zde jde tedy o problém vytěsnění privátních investic státem (velmi jednoduše řečeno – to co si půjčí stát, nemůže si půjčit privátní sektor). Uvedené pak předpokládá, že díky existenci přímého vlastnictví dluhopisů občany bude toto vytěsnění (až nastane oživení) silnější, než v případě, že je budou držet banky. Tedy – že nový systém bude a priori alokovat větší část úspor do státních dluhopisů, než na financování privátních investic.

Napadá mě několik argumentů (ale rozdílných od výše uvedeného), proč by to tak mohlo být - např. snaha bank udržet maximální poměr rizikových a bezrizikových aktiv v rozvaze (s tím, že objem těch dostupných bezrizikových by díky OD klesl). Proč ale například neuvažovat i tak, že omezený přístup k státním dluhopisům donutí banky lépe zkoumat projekty privátního sektoru (tj. méně škatulkovat a více přebírat) pokud budou chtít vydělat alespoň trochu zajímavý výnos? Rozhodně bych ale tento problém neklasifikoval jako významné riziko.

3. Druhým rizikem je podle HN to, že: „investoři si mohou snahu MF přeložit jako strach, že už státu nikdo jiný výhodně nepůjčí. Ve chvíli, kdy se světem valí jedna vlna finanční paniky za druhou a západní média se jen zvolna učí rozlišovat mezi krachující Budapeští a stabilní Prahou, je hra na státní konkurenci soukromým bankám luxus, který si nemůžeme dovolit.“

Uvedené tak předpokládá to, že investoři se budou ptát „proč si tam MUSÍ půjčovat přímo od občanů?“. Nevidím ale důvod, proč by se spíše nezačali ptát „proč si tam MOHOU půjčit od občanů“. Tj. místo jako poslední možnost je uvedené možno vidět jak využití něčeho, co mělo být využito již dávno (a co jinde využít třeba ani nemohou). O ochotě a schopnosti zahraničních investorů rozlišovat přitom nemám valné mínění od doby, kdy jsem s nimi den co den hovořil o českých akciích (předpokládám, že u dluhopisů a FX je to stejné – jak dokazuje např. poslední vývoj na koruně). Na druhou stranu se ale fundament vždy projeví – tato neochota jen předtím dělá (někdy nebezpečné) vlny. A fundamentem o kterém se zde bavíme je opět jen tom, že stávající systém přejde na jednoduší bázi. Nelze totiž směšovat systém jako takový a objem peněz, který si přes něj stát půjčí (tj. např. posuzování našeho ratingu nebude záviset na tom, jak je dluh vlastněn, ale kolik ho je).

4.Osobně pak doufám, že přímé vlastnictví státních dluhopisů nás přiblíží k uvědomění si toho, že státní dluhopis je naše aktivum (ať již přímo, či přes banku, nebo fond), ale implicitně i pasivum (upozornění na to, že v budoucnu se zvýší daně, a/nebo že stát bude muset více šetřit, aby tyto dluhopisy splatil). Třeba nás tedy díky držení OD napadne, že bychom si podobné výstřelky jako šrotovné, nebo podobné lobby-dárky stejně jednou sami zaplatili i s úroky a lépe bychom zkoumali jejich současný „přínos“.

Jak jsem uvedl na začátku: čím jednodušší je systém, tím je lepší. Ač na výše uvedený rozbor můžeme mít rozdílné názory (konec konců - dva ekonomové vždy poskytnou minimálně dva názory na věc – proto jsme tak oblíbení), jsou to ve srovnání s tímto stále jen detaily.
 
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.