Podle časopisu Businessweek nyní v honbě za zajištěním dodávek jídla investoři z celého světa dychtivě nakupují zemědělskou půdu, to obzvláště v Africe. Tam se jim říká noví kolonizátoři. Země hladové po zabezpečení svých dodávek jídla zahrnující Saudskou Arábii, Emiráty, Jižní Koreu (třetí největší světový dovozce kukuřice), Čínu, Indii, Libyi a Egypt jsou v první linii na spolykání půdy kdekoliv ve světě, ale především právě v Africe.
V posledních několika měsících např. investoři ze Saudské Arábie zaplatili 100 milionů USD za etiopskou farmu, kde chtěli pěstovat pšenici a ječmen. To navíc k milionům akrů, které již vlastní v této válkou zpustošené zemi, stejně tak, jako např. v Súdánu. A Saudové vlastní půdu pro pěstování rýže zároveň v Indonésii a Thajsku. Čína vlastní rozlehlé plochy půdy v zámoří, především v Alžíru a Zimbabwe. A odhaduje se, že více, než milion etnických Číňanů pracujících na farmách, bude žít příští rok na africkém kontinentu. Keňa a Tanzánie pronajaly půdu, zatímco Uganda se stala velkým prodejcem, alokujícím dva miliony akrů půdy do Egypta pro pšenici a kukuřici. Saudská vláda a další státy ze zálivu jednají i s Pákistánem o koupi dalších milionů akrů. Tento potenciální obchod zahrnuje služby 100,000 mužů soukromé armády na ochranu potravin na export.
Rychle stoupající ceny pšenice a rýže během dvou posledních let, které zapříčinily nepokoje a výtržnosti ve více, než 30 zemích od Indie po Haiti, byly významným impulsem pro tuto další honbu za půdou. Skutečně pak odstartovala na konci minulého roku, kdy spousta velkých národů exportujících potraviny zavedlo exportní kontroly. Podle Businessweek ale ne každá země otevírá své ruce těmto novým statkářům s takovou mírou entuziasmu jako např. Pákistán. David Hallam, ředitel obchodu a rozdělení trhů ve FAO, pro tento časopis uvádí, že by se „mohlo jednat o situaci dvou vítězů nebo by to mohl být druh neokolonialismu se strašnými důsledky pro některé dotčené země“. A dodává …“musím mít opravdu otevřenou mysl, abych mohl říci, zda je tento vývoj pozitivní nebo ne.“ Dále říká, že „je zde nebezpečí, že hostitelské země, zvláště ty více politicky nestabilní a nedostatečně zásobené potravinami, ztratí kontolu nad svými dodávkami potravin v době, kdy ji nejvíce potřebují. V případě, že nejnovější invaze zámořských peněz bude dobře řízena, mohla by Afrika, po generaci snižujících se investic, získat obrovské výhody. Více, než dvě desetiletí zkoušíme přesvědčit vládu a investory ze světa, aby investicemi do zemědělství zastavili pokles v produkci potravin”, říká Hallam. „Takže je pro nás nyní obtížné otočit se a argumentovat proti nim.”
Většina nových peněz podle Businessweek přitom jde do kapitálově intenzivního farmaření a odrůd na biopaliva, které nepředstavují velký přínos pro místní zemědělce. Potravinové zabezpečení a větší povzbuzení správného druhu investic v zemědělství pak bylo hlavním bodem agendy zemědělského summitu G8 v Itálii minulý měsíc. Businessweek uvádí, že tam poprvé ministři G8 připustili, že úsilí vyřešit hlad ve světě zatím selhalo a že pokus OSN zmenšit na polovinu počet podvyživených kolem roku 2015 byl nedostižný cíl.