Regulace často trpí tím, že při ní zapomínáme na druhou stranu mince (jinak řečeno na zákon o zachování energie). Tj. často vidíme jen přímý efekt, nevidíme efekty druhotné, které působí na principu vodní postele (viz níže). Vědomě, či nevědomky ignorujeme to, že pokud složitých systémech pohneme s jedním prvkem, pohne se celý. Náš původní záměr může znásobit, utlumit, či dokonce úplně obrátit (což ale není argument proti regulaci, jen pro její kvalitu).
Vidíme to u regulací systémů relativně jednoduchých i složitých. Příkladem prvního mohou být mobilní operátoři. Například studie „Mobile regulation and the “waterbed effect” (Christos Genakos, Tommaso Valletti, 2010) ukazuje, jak v jejich případě ona vodní postel, vyvažující stlačení v jednom místě nafouknutím v jiném, funguje. Poukazuje na regulaci propojovacích poplatků – její vliv na ceny hovorů. Nejlépe její závěry shrnuje následující graf:
(Zdroj: Mobile regulation and the “waterbed effect”)
Z grafu je dobře patrné, jak v čase „t“ zavedená regulace prudce mění trend v retailových cenách – tj. jak operátoři zdražují, aby vyvážili nižší příjmy v regulované oblasti propojovacích poplatků. Tedy vodní postel, na kterou na jednom místě regulátor zatlačí a na jiném se o to více nafoukne. Celkový efekt před těžko odhadnout.
Uvedený příklad z mobilního trhu je z relativně jednoduchého systému; v současnosti intenzivně diskutovaný systém finanční je proti němu značně složitější. Zkvalitnit jeho regulaci je jistě úkolem stejně tak žádoucím, jako těžkým; síla efektu vodní postele u něj bude jistě také násobně větší. Jeho možnou demonstrací by byl zákaz obchodování s deriváty určitým subjektů, který by jen přesunul centrum dění na subjekty jiné, které by si vedly možná ještě hůře.
Osobně věřím, že promyšlená jednoduchost a razance by efekt vodní postele omezily u finančního systému nejvíce (a hlavně by měly největší celkový přínos). Současné kompromisování, zdržovací taktika, vymýšlení výjimek a v podstatě snaha o „business as usual“ s kosmetickými změnami, jsou tou horší variantou. Její eliminace je ale možná již možná jen díky jedincům typu Paul Volcker; kolik z předních finančníků je dnes ochotno například vybočit z davu a zeptat se ostatních, zda mají nějaké důkazy o skutečném přínosu finančních inovací pro ekonomiku – tedy na něco, co je pro statní v podstatě nezpochybňovaným dogmatem. A určitě platí, že pokud vodní postel zlobí, je nejlepší přestat s ní frajeřit, vyhodit jí a koupit si starou dobrou matraci.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.