Předsudečné skupinové myšlení, konformismus a špatné podmínky pro vyslovování jiných než obvyklých názorů byly vedle problémů ve vnitřní organizaci a politických tlaků hlavními příčinami toho, že Mezinárodní měnový fond nebyl schopen zaznamenat signály blížící se finanční krize let 2007-09 a upozornit na ně členské země. Uvedl to nezávislý hodnoticí úřad MMF ve zprávě shrnující systémové chyby v práci fondu v letech těsně předcházejících krizi.
Skupinové myšlení vede k jednostrannosti a zkreslování skutečnosti a je podle badatelů častým problémem výzkumných i jiných organizací.
Zpráva konstatuje, že fond před vypuknutím krize své členské země nijak jasně nevaroval a hlavním poselstvím jeho zpráv z let 2004 až 2007 byl všeobecný optimismus vyvěrající z dlouhého období příznivého vývoje světové ekonomiky a finanční stability. Převládající optimismus však podle zprávy vedl k sebeuspokojení a podceňování rizik, což přispělo ke vzniku podmínek pro krizi.
Optimistický postoj spolu s politickými tlaky velkých průmyslových zemí jako hlavních akcionářů fondu vedl k tomu, že monitorovací aktivity MMF se téměř nezabývaly možností krize ve vyspělých ekonomikách. Inovace a praktiky ve finančním sektoru USA a Británie, které vedly k výraznému prohloubení a globálnímu rozšíření krize na americkém hypotečním trhu, fond před krizí schvaloval a dokonce je dával za příklad finančně "zaostávajícím" zemím jako Německu nebo Kanadě, píše se ve zprávě.
Fond nebyl schopen vidět rostoucí finanční rizika v souvislosti s makroekonomickými hrozbami ve vyspělých ekonomikách, kde tou dobou kvůli uvolněné měnové politice, globálním nerovnováhám s přílivem obřích peněžních přebytků z Asie a rozmachem finančních inovací prudce rostly ceny realit a dalších aktiv. Souviselo to s všeobecným "konsenzem", že před problémy ochrání finanční sektor tržní disciplína a autoregulace institucí a že ve vyspělých ekonomikách k finančním krizím díky vysoce vyvinutým finančním trhům docházet nebude. K neschopnosti vidět hrozby přispěla podle zprávy také izolace a nevraživost mezi makroekonomy a finančními odborníky fondu.
Na určitá rizika fond těsně před krizí ve svých Zprávách o globální finanční stabilitě (GFSR) poukazoval, avšak jen obecně, a tato varování byla překryta celkovým optimistickým výhledem. Ve vlajkových makroekonomických přehledech Výhled světové ekonomiky ( WEO) se však rizika popisovaná v GFSR neobjevovala.
Fond tehdy vcelku správně upozorňoval na nutnost řešit globální nerovnováhy, které se projevovaly hlavně ve vysokých deficitech platebních a obchodních bilancí v USA a přebytcích v Číně a jinde. Za jejich možný důsledek však MMF neustále považoval jen náhlý prudký pokles dolaru a následnou globální recesi, nikoli otřesy ve finančním světě, kde se vršila systémová rizika. Právě trvání na tomto pohledu a nespojení rizik globálních nerovnováh s vývojem ve finančním sektoru bylo osudným důsledkem jednak silného skupinového myšlení, jednak vzájemné izolace makroekonomů a finančníků, zdůrazňuje zpráva.
MMF ve svých zprávách například zcela pominul varování před hrozící finanční krizí v důsledku finančních inovací a charakteru odměňování investičních bankéřů. S ním přitom jako jeden vůbec z prvních vystoupil už v roce 2005 tehdejší hlavní ekonom fondu Raghuram Rajan, i když tehdy vyjadřoval jen osobní názor.
Příznačné je, že MMF nedokázal konzistentně varovat ani před finanční krizí na Islandu, a prudký růst místního bankovního sektoru založený na zahraniční expanzi jej ani v roce 2007 neznepokojoval. V srpnu 2008, těsně před pádem islandských bank a těžkou krizí, sice makroekonomické hodnocení MMF poukazovalo na hrozby pro ekonomiku v případě odepření přístupu bank k zahraničním úvěrům, zpráva o finanční stabilitě však označovala islandské banky za odolné a chválila je za opatření proti možným rizikům.
"Důležitou roli zřejmě sehrálo několik poznávacích zkreslení," konstatovala zpráva. Mezi nimi vyniká skupinové myšlení, to znamená tendence členů určité homogenní organizace uvažovat podle daného vzoru a nezpochybňovat přijímané předpoklady. To vedlo ke "konfirmačnímu zkreslení", kdy lidé vnímají jen ty informace, které souhlasí s jejich vlastními představami, a ignorují fakta, která je zpochybňují.
Americký badatel v oboru vztahu vědy a politiky Roger Pielke v této souvislostí podotkl, že předsudky skupinového myšlení spolu s poznávacími zkresleními se běžně vyskytují v řadě výzkumných oblastí i celých vědeckých komunitách. Upozornil na vystoupení sociálního psychologa Jonathana Haidta, který veřejně poukázal na negativní dopady skutečnosti, že v jeho politicky často velmi citlivé disciplíně naprosto převažují lidé levicového smýšlení. To ohrožuje věrohodnost jeho vědy, protože zde není ochota prověřovat jednou uznané a ideologicky "správné" názory.
"Společenské vědy - alespoň ta část, kde pracuji - nefungují, protože v nich neexistuje nikdo, kdo by vyhledával protidůkazy k sakralizovaným pohledům na témata rasy, pohlaví a třídy," napsal Haidt v reakci na kritiku ekonoma a komentátora Paula Krugmana.