Američané by byli rádi, kdyby debata o rozpočtech byla založena na faktech, čísla z Washingtonu jsou ale velmi zavádějící. Prezident Obama jednou hovoří o úsporách v řádu 2 bilionů dolarů, pak 4 bilionů dolarů, jednou o období 12, pak 10 let. Debatu ale velmi vyjasní jednoduchý graf s vládními výdaji k HDP:
Vrchní zelená křivka ukazuje vývoj výdajů podle rozpočtového návrhu prezidenta Obamy z 14. února. Červená barva znázorňuje návrh republikána Paula Ryana a šedá pak odhad založený na rozpočtovém návrhu prezidenta z 13. dubna. Z obrázku je patrný prudký nárůst výdajů v posledních několika letech. V roce 2000 dosahovaly vládní výdaje 18,2 % HDP, v roce 2007 19,6 %, průměr let 2009 – 2011 ale dosahuje 24,4 %. Ještě více překvapující je to, že prezident Obama v únoru navrhoval, aby toto rozhazování pokračovalo i nadále. Paul Ryan ho chce jednoduše odstranit a postupně vrátit úroveň výdajů tam, kde byla před třemi lety. Z grafu je také patrné, že rozpočet představený v dubnu se od únorového velmi liší, což je dosti neobvyklé.
Pokud tento graf ukážu běžným lidem, ptají se, o čem vůbec debata ve Washingtonu je. Pokud byla vláda se svými programy schopna fungovat v roce 2007 při poměru výdajů k HDP na úrovni 19 – 20 %, proč by měl být problém toho dosáhnout v roce 2011? V roce 2007 představovaly výdaje k HDP 18,5 % a rozpočtový deficit dosahoval 1,1 % HDP. Reálné příjmy se nyní pohybují výše a je pravděpodobné, že rozpočtové příjmy budou ve chvíli, kdy se ekonomika plně zotaví, dosahovat 19 či 20 %. To znamená, že Ryanův návrh by přinesl přibližně vyrovnaný rozpočet, aniž by se zvyšovaly daně, což je dobrá zpráva pro ekonomický růst. Vládní návrhy by naopak musely být doprovázené zvýšením daní, jinak by k vyrovnání rozpočtu nedošlo.
Zatímco John Taylor, z jehož blogu výše uvedené pochází, hodnotí republikánský plán na snížení výdajů a deficitů pozitivně, Paul Krugman vidí situaci rozdílně. Ryanův návrh kritizoval sérií příspěvků na svém blogu, v posledním poukazuje na to, že na jednu stranu návrh varuje před dluhovou krizí, na druhou stranu chce snížit daně bohatým na nejnižší úroveň od roku 1931. Snížení deficitů by tedy Ryan dosáhl „drastickým omezením výdajů, které by dolehlo hlavně na chudé a zranitelné”. Realistické posouzení tohoto plánu pak podle Krugmana navíc ukazuje, že ve skutečnosti by rozpočtové deficity zvýšil.
(Zdroj: Blog Johna Taylora a Paula Krugmana)