Příčiny krize ve Španělsku jsou dobře známy: Příliš vysoké zadlužení a bublina na realitním trhu. Ty byly důsledkem nadměrně expanzivní monetární politiky v době, kdy se ECB moc nestarala o finanční stabilitu. Svou roli sehrála i vláda, která chtěla dosáhnout vyššího ekonomického růstu a byla chválena za to, že dosahuje rozpočtových přebytků.
Pokud nyní chceme, aby důsledky krize byly neseny spravedlivě, musíme identifikovat subjekty, které za ni mají zodpovědnost. Mezi ně patřily zcela určitě domácí banky, developerské firmy a španělská vláda. K tomu ale musíme přidat evropské instituce, ECB, evropské banky, ratingové agentury, atd. Jak ukazuje následující graf, politika ECB byla pro Španělsko příliš expanzivní. Je to patrné z porovnání sazeb (šedě) s růstem ekonomiky (fialově) či s vývojem cen nemovitostí (přerušovaně). ECB se ale zaměřovala hlavně na inflaci v celé eurozóně, ne na finanční stabilitu či dokonce situaci v jednotlivých zemích měnové unie.
Tíhu krize nesou v současnosti hlavně Španělé. Dochází k poklesu mezd, který je nutný pro obnovu konkurenceschopnosti a zlepšení zahraničního obchodu. Roste nezaměstnanost, což představuje důsledek klesající poptávky a velmi restriktivní fiskální politiky. A dochází k plošnému růstu sazeb. Pokud ale byla krize vyvolána kolektivním pochybením, měli by náklady krize nést všichni, kteří k jejímu vzniku přispěli. Investoři a banky by tak měli snížit hodnotu svých pohledávek, ECB by měla pomoci snížením sazeb a celá Evropa by se měla zapojit při tvorbě pracovních míst.
(Zdroj: Natixis)