Energetická mapa světa prochází velkými změnami, konkurenci mezi regiony a různými typy paliv vyostřuje dramatický nárůst těžby plynu a ropy ve Spojených státech. Ty by podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) do roku 2020 měly v produkci dohnat Saúdskou Arábii a stát se čistými vývozci zemního plynu. To bude mít dopad na státy hájící titul energetické velmoci, například Rusko. To bude muset „zkorigovat exportní strategii a přizpůsobit se změněné situaci na trhu,“ prohlásila k tématu šéfka IEA Maria van der Hoeven při svém nedávném vystoupení v Moskvě.
Podle prognózy IEA vzroste do roku 2035 poptávka po zemním plynu o 50 % na 5 bilionů m3 ročně. Vyšší spotřebu by nejvíc měly táhnout Indie a Čína, ale i státy EU. Polovinu předpokládaných přírůstků by měli zajistit noví producenti – Spojené státy, Čína a Austrálie.
Aktuální energetická strategie Ruska, která projektuje vývoj do roku 2030, byla vydaná v roce 2009, ještě před začátkem revoluce v těžbě plynu z břidlic či ropy z těžko dostupných horninových formací (tight oil). Dokument počítá s tím, že si Rusko udrží dominantní pozici na trhu s plynem a začne hrát významnou roli jako dodavatel zkapalněného plynu (LNG). Jako perspektivní trh pro ruský LNG byly označeny Spojené státy. Ty se ale v posledních letech díky břidlicím staly soběstačné a samy chtějí surovinu vyvážet.
A tak zatímco produkce plynu amerických těžařů stoupá dvouciferným tempem, ruský letos za prvních 11 měsíců zaznamenal meziroční 6% pokles na 480 mld. m3. Ruskou bilanci trochu vylepšují soukromí těžaři či ropné společnosti, ani to však nestačí na vyrovnání propadu produkce plynárenského molocha.
se potýká s problémy v Evropě, kde čelí rostoucímu tlaku na změnu podmínek dlouhodobých kontraktů. Svým hlavním zákazníkům v Německu, Itálii nebo Polsku, kteří ve vzorcích pro výpočet ceny požadují více zohlednit levnější kotace plynu na spotových trzích, letos vrátil miliardy eur na slevách poskytnutých se zpětnou platností. Navíc se na exportních tržbách ruského monopolu projevuje pokračující dluhová krize a recese v eurozóně. Za prvních šest měsíců roku klesl dovoz plynu do EU meziročně o 34 %, v případě potrubních dodávek o 12 %. Ruský ministr energetiky Alexandr Novak v srpnu slíbil, že jeho rezort stávající energetickou strategii přepracuje tak, aby brala v potaz nové trendy na energetických trzích, zejména břidlicovou revoluci v USA a růst exportu LNG ze zemí Asie a Tichomoří.
Gazpromu také nenahrává do karet, že plyn v Evropě dostává na frak od alternativních fosilních paliv. Podle kalkulací agentury Bloomberg, které berou v úvahu, ceny vstupů, elektřiny a emisních povolenek, nyní německé elektrárny na plyn tratí 11,25 EUR na jedné vyrobené MWh. Odpovídající výpočet pro uhlí s dodávkou v Amsterodamu či Antverpách přináší zisk 14,22 EUR na MWh. Americké uhlí je nyní navíc o 25 % levnější než evropské. Dovoz suroviny ze Spojených států do Evropy za prvních šest měsíců vzrostl o 32 % na 34,2 mil. tun.
To se podepisuje na investičních plánech významných evropských energetik. Ty tam jsou doby, kdy chtěl budovat paroplynové kapacity; neúspěšně dopadla jednání s Gazpromem o výstavbě paroplynových elektráren v Německu. Podle zářijového odhadu švýcarské banky spustí evropské energetiky do roku 2015 šestkrát větší objem uhelných výrobních kapacit ve srovnání s paroplynovými. Velkoobchodní ceny elektřiny jsou příliš nízké a nepokryjí náklady na plyn dovážený z Ruska či Norska.
Podle Oxfordského institutu pro energetická studia (OIES) činí současný podíl plynových dodávek do EU navázaných na cenu ropy 58 %; na této úrovni se drží od roku 2008. Na připadá 23 % veškeré spotřeby plynu v EU. Experti OIES odhadují, že kvůli změnám smluvních podmínek by už za dva roky podíl kontraktů vázaných na ropu mohl klesnout pod 50 %, což bude pro evropský trh s plynem přelomový moment.
Po vybudování nových LNG terminálů v Evropě se očekává tvrdý boj mezi dodavateli, v jehož důsledku by mělo dojít k poklesu cen. K tomu by měl přispět hlavně levný plyn ze Spojených států. Američtí odběratelé letos za 1000 m3 plynu v průměru platili 80 USD, oproti 400 USD v Evropě (průměr u Gazpromu činil 381,2 USD), odhaduje OIES. Státy EU si tak za plyn připlatily prémii 155 mld. USD. Ta skončila na kontech firem jako nebo alžírský Sonatrach. se loni s čistým ziskem 44 mld. USD stal nejvýdělečnější společností na světě.
Nejistá budoucnost čeká podle IEA i ruské ropné těžaře. Rusko, které nyní denně těží zhruba 10,5 mil. barelů ropy, do roku 2035 měly v produkci předstihnout Spojené státy i Irák. Globální spotřeba by se do té doby měla vyšplhat na 99 mil. barelů denně. Tahounem růstu by opět měly být Indie s Čínou, u nichž se počítá s 21% nárůstem poptávky.
Šéfka IEA v této souvislosti podotkla, že náklady na těžbu ropy v Iráku jsou oproti Rusku 7-10krát nižší. Ruský ropný sektor dusí vysoká míra zdanění, která těžaře odrazuje od investičně náročných projektů v těžko dostupných oblastech východní Sibiře a arktického či černomořského šelfu.
Ruská vláda dosud problém řešila úlevami na daních a clech pro několik vybraných projektů a i v jejich případě podmínky měnila z roku na rok, místy velmi nepředvídatelně. Úředníci z ministerstva energetiky přiznávají, že bude třeba vypracovat sofistikovanější a dlouhodobě udržitelný systém zdanění, který by bral v úvahu odlišnou míru návratnosti jednotlivých těžařských projektů.
(Zdroje: Vedomosti, IEA , European Voice, Bloomberg, Platts)