Ačkoli je Rusko největší stát na světě a disponuje snad všemi důležitějšími nerostnými surovinami, všechna jeho větší suchozemská ropná ložiska již byla rozdělena - a buď se na nich těží, nebo je v brzké době čeká otevření. Pro sektor, který obstarává třetinu ruského HDP a 12 % světové spotřeby černého zlata, se jedná o další signál, že ložiska snadno dostupné ropy již byla objevena a z velké části vyčerpána. Udržení těžby nad 10 mil. barelů denně, k němuž se zavázala ruská vláda, bude vyžadovat stále větší kapitálové investice, zapojení nových technologií ze zahraničí a pružnější systém zdanění těžařů.
Aukce posledního z větších ropných bloků – západosibiřského Imoloru - proběhla v úterý za velkého zápolení ruských společností. Ze tří přihlášených uchazečů zbyli po překonání mety 38 mld. RUB jen dva – soukromý (66,2 USD, 1,22%) a státní Rosněfť -, načež se dál přihazovalo po 2,54 mld. RUB. Konečná cena překonala tu vyvolávací dvojnásobně. Vítězný ropný těžař za skupinu imolorských polí zaplatil slušných 50,8 mld. RUB (1,67 mld. USD), čímž stanovil nový rekord. Předchozí padl o týden dříve, kdy bylo pole Severno-Rogožnikovskovo vydraženo za 46,2 mld. RUB společností Surgutněftěgaz. V přepočtu na barel potvrzených zásob však větší Imolor vyšel laciněji o téměř dvojnásobek.
Imolorská pole mají Lukoilu pomoci zvrátit pokles domácí těžby ropy, zejména na západní Sibiři, kde se produkce za posledních pět let snížila o 17,5 %. Vydražená licence má platnost 20 let a s jejím využíváním je spojena řada podmínek. Společnost musí do roka navrhnout a schválit projekt průzkumných prací a do dalších třech let vyhloubit alespoň dva testovací vrty. Dále je povinna 30 % vytěžené produkce zpracovat a prodat na domácím trhu. Do deseti let se úroveň těžby odhaduje na 10 mil. tun ročně.
Lukoilu na vítězství v aukci záleželo nejen kvůli tomu, že se jedná o poslední větší ložisko bez majitele a že se nachází v důležitém regionu. Hned vedle Imoloru totiž společnost dobývá na obřím poli Těvlinsko-Russínském, které je pro ni jedním z největších zdrojů ropy a na němž těžba začala už v roce 1986. Potvrzené zásoby Imoloru činí 287 mil. tun ropy, takže v přepočtu zaplatil 1,2 USD za barel.
Získaná licence znamená pro úspěch po velmi dlouhé odmlce. Naposledy byla společnosti větší ložiska přidělena mezi lety 1993 a 1995. Pokus z roku 2010 o získání ložiska Trebsa a Titova dopadl neúspěšně, jelikož licenci bez konkurzu dostala konkurenční Bašněfť. se snaží získat přístup i na perspektivní arktický šelf, avšak ten si pro sebe zabralo duo státních molochů Rosněfť a (9,5 USD, 0,80%).
Náhradním řešením je prozatím těžba v zahraničí. Těžař má po celém světě 27 ropných a plynových projektů, hlavně v Kazachstánu, Iráku a Uzbekistánu. Uhlovodíkové zásoby společnosti mimo území Ruska činily k 1. lednu 2012 přes miliardu barelů ropného ekvivalentu, těžba loni dosáhla 61,2 mil. barelů (plyn i ropa), přičemž letos má našlápnuto na 18% růst na 72 mil. barelů. Těžařské aktivity v zahraničí tak nabírají na dynamice. V posledních pěti letech zvyšoval produkci mimo Rusko v průměru 5% tempem. Do tří let hodlá produkci v zahraničí víc než zdvojnásobit.
Společnost se v posledních letech potýká s poklesem domácí produkce, hlavně kvůli vyčerpávání velkého ložiska Južno-Klučinskoje v oblasti Timan-Pečora, které se na celkové těžbě podílí z 22 %. Loni tak celková produkce Lukoilu klesla meziročně o 5,5 % na 90,7 mil. tun ropy, z nichž 6 milionů tun připadlo na ložiska v zahraničí. Letos se očekává stagnace na loňské úrovni. Těžbu na západní Sibiři se prý podařilo stabilizovat.
Největší brzdou rozvoje ropné produkce v Rusku je v současnosti systém zdanění ropného sektoru, který je postavený na ceně ropy na světových trzích, a nikoli na ziscích ropných těžařů. Takový systém může dlouhodobě fungovat v zemích se stabilními náklady na těžbu, ale ne v Rusku, kde bude otevírání ložisek stále investičně náročnější. Výkonná ředitelka IEA Maria van der Hoeven v této souvislosti podotkla, že náklady na těžbu ropy v Iráku jsou až desetkrát nižší než v Rusku. Jelikož stát ropným společnostem odebírá značnou část tržeb z prodeje ropy, hrozí jim nedostatek prostředků na investice do průzkumu a otevírání nových ložisek. Pro představu: při ceně 30 dolarů za barel do státní pokladny na těžební dani a exportním clu jde 35,1 % příjmu těžařů z prodeje ropy, při ceně 50 dolarů za barel podíl šplhá na 55,9 % a při ceně 100 USD za barel musí těžaři odvést 71,4 % svých příjmů státu. Odpovídající podíl v Brazílii činí při 100 dolarech za barel 41 %.
Zdanění vázané na cenu, která se dá v delší perspektivě velmi těžko prognózovat, navíc vytváří značný prostor pro nejistotu. Jelikož těžaři neví, kolik budou muset na daních a clech v následujících letech odvést, nemohou zodpovědně zkalkulovat návratnost investic do dalšího průzkumu a zvyšování těžby. Investiční horizont středně velkého ložiska se přitom pohybuje kolem 10 let.
Ruská vláda dosud problém řešila úlevami na daních a clech pro několik vybraných projektů a i v jejich případě podmínky měnila z roku na rok, místy velmi nepředvídatelně. Úředníci z ministerstva energetiky přiznávají, že bude třeba vypracovat sofistikovanější a dlouhodobě udržitelný systém zdanění, který by bral v úvahu odlišnou míru návratnosti jednotlivých ložisek a podpořil nasazení co nejefektivnějších technologií. Průlomem bylo schválení relativně větší úpravy daňového systému ze září 2012. Podle ní by od exportního cla byla do velké míry osvobozena prakticky všechna pole v odlehlých oblastech (Jakutsko, Krasnojarský kraj, Irkutská oblast atd.), dále by měla být prodloužena platnost zvýhodněné sazby u daně z těžby na nově otevíraných ložiscích, a to až o 5 let - do roku 2022. Vláda se tak posunuje od poskytování úlev pro vybraná ložiska k plošnému a předvídatelnějšímu systému. Je si dobře vědoma toho, že v případě poklesu produkce by utrpěl i státní rozpočet, který je na příjmech z ropných daní a cel kriticky závislý.
Sektoru by mohla pomoci těžba těžko dostupné ropy, která by se mohla díky technikám horizontálního vrtání a hydraulického štěpení do konce dekády dostat ze současných 400 tisíc barelů za den až na 2 miliony barelů denně. Nové metody také umožňují zpomalovat vyčerpávání otevřených ložisek. Lukoilu se díky tzv. víceúrovňovému hydraulickému štěpení údajně podařilo zastavit pokles těžby na několika polích. K výraznějšímu posunutí vpřed budou muset ruští těžaři přilákat partnery ze zahraničí.
Nejvýznamnější přítomnost v Rusku ze zahraničních hráčů má britský koncern (429,95 GBp, -0,17%), následován americkým Exxonem. Mezi další patří nizozemsko-britský (26,27 EUR, 0,15%), francouzský (39,78 EUR, 1,48%), norský Statoil, italský ENI, indický ONGC a PetroVietnam. V posledních letech se ruská vláda snaží zahraniční know how lákat daleko víc - a daří se jí to. Důkazem je série dohod Rosněfti o průzkumu a rozvoji ložisek v arktickém, černomořském a kaspickém šelfu se Statoilem, Exxonem a ENI. Celková modernizace odvětví a odstranění neefektivností a plýtvání však potrvá léta. Bývalý provozní ředitel rusko-britské společnosti TNK-BP Tim Summers se americkému velvyslanci v Moskvě svěřil, že na vrt, jehož vyhloubení trvá v Kanadě 10 dní, potřebují ruští těžaři 20 dní. Převoz vrtné soupravy z jednoho místa na jiné, který by kanadští servisní technici zvládli za 8 hodin, trvá v Rusku 28 dní.
(Zdroje: Kommersant, Bloomberg, Moscow Times, WikiLeaks, Něftěgazovaja Vertikal)