Japonský jen za čtvrtý kvartál minulého roku výrazně oslabil. Jeho kurz k dolaru nastartoval rychlý růst a dostává se nejvýš od poloviny roku 2010. Odhady pro letošní rok přitom kurzu věstí pokračování trendu, čemuž skutečně nasvědčuje hodně věcí od ekonomické recese a schodku zahraničního obchodu po možný konec amerického QE a oživení USA i rozvíjejících se zemí. Klíčovým bodem je potom zvýšená snaha nové japonské vlády měnu oslabit. Co však na jedné straně může přinést vzpruhu zahraničnímu obchodu, je zároveň velkým rizikem pro celou ekonomiku z jiné strany.
Země, která bez problémů zvládá nejvyšší veřejný dluh na světě, to je už delší dobu obrázek Japonska. S dluhem nad 230 procent HDP skutečně těžko hledá konkurenci. Odpovědí na otázku, jak je to možné, jsou pokaždé vysoké soukromé úspory, které skrze banky veřejný dluh financují. Na finančních trzích je tato představa silně zakořeněna a Japonsko se i díky tomu těší nízkým výnosům a její měna pozici bezpečného přístavu. Narušení této představy by ale přineslo vážné problémy.
Zahraniční investor vidí veřejné dluhy, proti kterým stojí dostatečné soukromé úspory, v souhrnu tu tedy není žádná velká nerovnováha. Zahraniční investoři drží jen lehce přes 9 procent dluhu. Bude se ale na tuto věc dívat stejně domácí střadatel, jehož úspory jsou považovány za případnou kompenzaci veřejných dluhů? Ochota Japonců držet peníze v domácích bankách je evidentně vysoká, ale i to se může změnit. Vládní plány, tedy další nafouknutí dluhu, nastartování inflace a oslabení jenu jsou v podstatě útokem na střadatele a výzvou, aby své chování změnili.
Motivací převést peníze jinam přitom zprvu nemusí být strach, ale i lepší kondice zahraničních ekonomik. S ní jdou ruku v ruce příležitosti k investicím v zahraničí a slábnoucí domácí měna se přidává jako další pobídka. Při známkách odlivu peněz by však s dalším oslabením měny ochotně pomohli i spekulanti zvyklí využívat jen k carry tradům a výrazný pohyb kurzu by už strach spotřebitelů mohl spustit. Celý proces by pak snadno začal živit sám sebe.
Peněz pro domácí dluhopisy by ubylo a oslabující jen by pak znamenal malou atraktivitu japonských dluhopisů i pro zahraniční investory. Důsledek je jasný - tlak na růst výnosů. Není třeba dodávat, že při obrovském dluhu by stačilo relativně málo, aby země obsluhu dluhu přestala zvládat, a rychle by proto nastala otázka, jak krizi včas zastavit. Obrat hospodářské politiky o 180 stupňů a intervence ve prospěch jenu by pravděpodobně zabraly jen krátce, protože by hráčům na trhu pouze potvrdly vážné problémy ekonomiky. Tím se s možnými opatřeními dostáváme zpět k úsporám - mimořádné zdanění, monetizace dluhu, omezení pohybu kapitálu apod. Nebo by se našel vnější zachránce, který by pomohl Japonsku krizi překlenout a věřil, že z dluhů vyroste?