Fed, Bank of Japan i Bank of England provádějí intenzivní nákupy aktiv. ECB je ve srovnání s nimi pasivní. Přišla sice s programem podpory financování, z rozvah investorů na sebe ale vzala mnohem méně rizika než Fed. Učinila tak méně pro rychlejší oddlužení bank, zvýšení jejich kapitálu a tudíž i ochoty zvýšit objem poskytovaných úvěrů. Investoři by ale neměli extrapolovat tuto situaci automaticky do budoucna. Slabý ekonomický výhled, kterému eurozóna čelí, znamená, že aktivita ECB by měla vzrůst. Podle současných očekávání se eurozóna vrátí na trendový růst až na konci roku 2014. Současná data navíc naznačují, že i pro splnění tohoto očekávání je třeba podpořit důvěru. Podle ECB pomohou růstu exporty a domácí poptávka posílená její monetární politikou. Není ale jasné, jak by k tomu mělo dojít, protože monetární přenosové mechanismy jsou stále nefunkční. Ukazuje to například výše sazeb u úvěrů pro menší firmy.
S nízkým růstem roste i riziko, že dojde k podstřelení inflačního cíle ECB, který leží mírně pod 2 %. Makroekonomická data tak ukazují, že ECB by mohla začít s agresivnějším využíváním své rozvahy. Pravděpodobné je další snížení sazeb, to ale samo o sobě nebude představovat monetární stimulaci. Problémem je fragmentace přenosových mechanismů. Draghi uvádí, že částečně jde o odraz problémů, které ECB není schopna řešit. Část z nich ale řešit může. Draghi si je vědom toho, že úvěry jsou v některých částech Evropy drahé, protože tamní banky kupují vládní dluhopisy s vysokým výnosem či poskytují půjčky, které mají sazby ještě mnohem výš, než jsou výnosy vládních dluhopisů. Banky z jiných zemí tuto situaci nyní nekorigují. ECB by to mohla řešit přímou intervencí, která by výnosy vládních dluhopisů snížila. Klíčovým problémem je zde to, že v takovém případě by docházelo skrytou formou ke sdílení dluhů zemí eurozóny. Německo by se tak jako největší akcionář ECB stalo jedním z největších věřitelů periferie. Ohrožena by tím byla i nezávislost ECB.
Druhým řešením by mohlo být snížení nákladu financování bank. ECB se v této souvislosti snaží o podporu fungujícího trhu s ABS (asset-backed securities, tedy dluhové cenné papíry, jejichž výnosy jsou zajištěny hotovostními toky z daných podkladových aktiv). Rychlého pokroku v této oblasti se ale nedočkáme. Neměli bychom tak být překvapeni, pokud ECB změní kurz a začne nakupovat aktiva typu dluhopisů bank, či umožní jednotlivým centrálním bankám podporu domácího bankovního sektoru. Detaily jsou důležité, platí ale, že dobře navržený program odkupu aktiv musí snížit náklady půjček v zemích, které jsou krizí nejvíce postiženy. Přímého snížení nákladu půjček by mohlo být dosaženo nákupem úvěrů soukromého sektoru. Pozitivně by se takový krok projevil i na finančním zdraví bank, které by mimo jiné mohly dále snižovat své zadlužení.
Draghi zmínil možnost snížení depozitních sazeb ECB, které by se projevilo pravděpodobně tím, že krátkodobé tržní sazby by klesly do záporu. Globální investoři by tak za držení eur platili v podstatě poplatek. To by se projevilo oslabením eura a odpovídající stimulací ekonomiky eurozóny. Bylo by ale překvapivé, kdyby měl takový krok dopad na nefunkční přenosový mechanismus na periferii. Negativní sazby by mohly mít i nezamýšlené důsledky na peněžní trhy, pojišťovny, banky, apod. Velký efekt by pravděpodobně nemělo ani významnější rozšíření repo operací, protože riziko spojené s likviditou je v současné době relativně nízké.
Složitost programů nákupu aktiv znamená, že návrh nových nestandardních kroků ECB ještě určitou dobu potrvá. Jestliže ovšem nedojde ke zlepšení podnikatelské důvěry, poroste pravděpodobnost, že ECB podnikne další stimulační kroky. Největší efektivitu by měl program, který by bankám umožnil rychlejší oddlužení a který by jim jednoduchým způsobem snížil náklad financování. Politické překážky, kterým ECB čelí, ale zároveň zvyšují pravděpodobnost toho, že její reakce bude opět příliš pomalá a ne úplně dostatečná.
Zdroj: Pimco