Prudký rozvoj těžby ropy a plynu z břidlicových ložisek, díky němuž Spojené státy snižují závislost na zahraničních dovozech a vydávají se na cestu energetické soběstačnosti, rozdmýchává spory mezi africkými a arabskými členy ropného kartelu OPEC. Organizace, která obstarává třetinu celosvětové produkce, se musí vyrovnat se změnou situace na globálním trhu s ropou, která se vyvíjí v neprospěch zejména afrických těžařských států.
Názorové rozdíly ohledně budoucího vývoje a potřebné reakce by se měly projevit na pátečním zasedání OPECu ve Vídni. Dá se očekávat, že nejohroženější země budou tlačit na snížení produkční kvóty, aby se ceny udržely alespoň na stávajících úrovních.
Země jako Alžírsko či Nigérie, jejichž ropa má podobné složení jako břidlicový druh těžený v USA, postihuje břidlicová revoluce nejvíc. Nigerijská ministryně ropného sektoru Diezami Alison Madeukeová prohlásila, že ji růst nekonvenční těžby ve Spojených státech „vážně znepokojuje“. Na země Perského zálivu, zejména Saúdskou Arábii, která těží těžší ropu s větším obsahem síry, břidlicový boom příliš velký dopad nemá. Navíc právě tito členové mají jako jediní prostor pro redukci těžby. Podle několika delegátů, kteří se chystají na páteční schůzku, snižování kvót není pravděpodobné.
Spory uvnitř kartelu nejsou v posledních letech ničím výjimečným. Írán, Venezuela a Alžírsko, které potřebují vysoké ceny na financování státních výdajů, podporu živořící ekonomiky a kompenzaci klesající produkce, se často dostávají do křížku s arabskými zeměmi v čele se Saúdskou Arábií, které jsou schopny ustát nižší ceny a které při stanovování kvót zohledňují i jiné než čistě finanční aspekty. Kartel se také musí vyrovnat s rychlým zotavováním těžby v Iráku, který se během několika málo let vyšvihl na pozici druhého největšího těžaře v organizaci.
V případech vážného ohrožení byl OPEC v minulosti schopen vnitřní neshody překonat. V roce 2008, kdy světem otřásala finanční krize a ceny ropy se vydaly střemhlav dolů, kartel schválil redukci produkce o 1 mil. barelů denně, čímž propad cen zmírnil. Břidlicový boom ale kolektivní odpověď ztěžuje, jelikož jeho dopad na členskou základnu a její zájmy není rovnoměrný.
Americká ropná těžba se pohybuje na dvacetiletém maximu. Podle odhadu Mezinárodní energetické agentury (IEA) by do pěti let měla produkce v USA a Kanadě vzrůst o 21 %. Ze strany největšího spotřebitele černého zlata se jedná o historický a neočekávaný obrat. Americká těžba dosáhla vrcholu v roce 1970 a poté neustále klesala.
Rozvoj americké těžby z břidlic zaskočil i OPEC. V roce 2010 organizace odhadovala, že americká a kanadská produkce bude v roce 2014 činit 11,8 mil. barelů denně. Loni už prognóza OPECu pro stejný rok udávala 14,5 mil. barelů denně. Dříve se předpokládalo, že dostávat ropu z kapes v horninových formacích s pomocí hydraulického štěpení a horizontálního vrtání není kvůli vysokým nákladům těchto technik ekonomicky výhodné. Jenže vysoké ceny ropy v posledních třech letech podmínky na trhu radikálně změnily.
Kvůli růstu americké těžby není třeba tolik ropy dovážet ze zahraničí, zejména z Afriky. Export z Nigérie, Alžírska a Angoly do USA loni meziročně klesl o 41 %. Saúdský export do USA naproti tomu loni vzrostl o 14 %. Saúdský ropný ministr Alí al-Naímí nedávno prohlásil, že vzestup těžby z nekonvenčních ložisek dominantní roli jeho země na ropném trhu neohrožuje, jelikož roste i poptávka. „Nemyslím si, že by se měl někdo bát nových dodavatelů. Koláč se rozrůstá a jeho dost na to, aby si mohl kousnout každý,“ uvedl ministr.
Nigerijci ale mají na břidlicový boom jiný názor. Podle nich by afričtí producenti mohli v případě vytlačení z amerického trhu přijít o 25 % příjmů. Stížnosti přichází i od zemí, které na Spojených státech závislé nejsou. Íránský zástupce v OPECu deníku Wall Street Journal sdělil, že kombinace růstu americké těžby a slabé poptávky tlačí ceny dolů.
Červencový kontrakt na dodávku severomořské ropy Brent se momentálně pohybuje kolem 102 USD za barel. Zatímco Saúdové si mohou dovolit nižší ceny, země jako Venezuela, Írán či Alžírsko mají mnohem menší cenovou toleranci. Podle některých analytiků by měly potíže už na 90 USD za barel.
Venezuela bude podle svých představitelů tlačit na udržení stodolarové mety. Írán potřebuje cenu co nejvýš – kvůli sankcím loni přišel 27 mld. USD příjmů a jeho ekonomiku těžce zasáhlo široké obchodní a finanční embargo EU a USA. Alžírsko, které sužují protesty kvůli drahému jídlu a nedostatku bytů, potřebuje podle odhadu Mezinárodního měnového fondu na pokrytí rozpočtových výdajů cenu 121 USD za barel. Sto dolarů si jako hranici pro vyrovnaný rozpočet, obsahující rozsáhlé zbrojní a sociální programy, stanovilo Rusko, největší světový těžař.
(Zdroje: WSJ, Kommersant, Bloomberg)