Navyšování amerického dluhového stropu už nějaký čas není samozřejmostí a naopak se stává předmětem politických bitev v Kongresu, když ani jedna ze stran nemá navrch v obou komorách. Nyní je tu čas, kdy bude třeba limit pro dluh opět zvednout. Ve vyjednáváních jde do tuhého a nervozita se začíná přenášet i na finanční trhy. Zatím nejde o velký tlak, ale možná s ubývajícím časem a agresivnější rétorikou vyjednávačů naroste.
Co to může přinést americkému dolaru? Prozatím to vypadá, že americkým dluhopisům ani dolaru rostoucí obavy nevadí, spíše naopak. Logika spočívá v tom, že jakýkoli faktor, který zvyšuje napětí, vede investory k nákupům bezpečných aktiv, mezi které dolar patří. Zní to jako paradox: Politické boje mohou v extrémním případě vést k zastavení navyšování dluhu, což by ohrozilo i splácení toho současného. Nedodržení závazků přitom technicky znamená krach. Obavy z amerického krachu by tedy vedly k nákupům amerického dolaru. Jenže je to trochu jinak.
Jde klasicky o hru, kdy nákup dolaru znamená především spekulaci na to, že vyhrocení situace přiměje k nákupům další a další hráče. Spolu s tím ale musí jít pevné přesvědčení kupců, že k žádným problémům se splátkami současného dluhu nedojde. V takovém případě by určitě nekupovali dolar a nic amerického a seděli by zřejmě na zlatě. To se však evidentně neděje - chování trhů ukazuje, že možnost krachu si vlastně nikdo moc nepřipouští. Převládá přesvědčení, že nakonec k nějaké dohodě dojde. Vláda může v nejhorším protlačit nějaké přechodné opatření, které by problém odložilo, zmrazit výdaje apod.
Pokud vezmeme léto 2011 jako vodítko, jak problémy s americkým rozpočtem mohou ovlivnit dolar, dospějeme k tomu, že vlastně docela málo. Silným růstovým faktorem pro eurodolar, který se projevoval hlavně v prvních měsících zmíněného roku, byly rozdíly v měnové politice. ECB i Fed svou rétoriku zpřísňovaly, načež ale ECB sazby skutečně zvýšila, zatímco Fed se rozhodl pokračovat ve svém QE. Na konci dubna, kdy agentura S&P zhoršila výhled amerického ratingu, se dolar pod další tlak nedostal a naopak zhruba v té době své oslabování přerušil.
V průběhu léta, kdy vyjednávání o rozpočtu nabírala na intenzitě, dolar mírně posiloval. Začátkem srpna přišla dohoda o zvýšení dluhového limitu, ale také snížení ratingu USA. Po krátkém nárůstu volatility se kurz nakonec vydal dolů - dolar zrychlil posilování. Tento pohyb ale táhly hlavně problémy periferie eurozóny a signály, že se ECB se zvýšením sazeb ukvapila a že bude muset obrátit. Americké fiskální problémy tak nenarušily silný vliv měnové politiky na trh a hrály i výrazně menší roli než problémy s dluhem na evropské straně.
I letos trh silně ovlivňují faktické a očekávané kroky Fedu, které doplňují sílící náznaky, že by ECB mohla svou politiku dál uvolnit. Dluhová krize v eurozóně už není tématem, které by aktuálně s trhem hýbalo. Také vliv amerického rozpočtu a dluhu by ale měl být menší. Dva roky stará zkušenost mohla jen posílit přesvědčení, že z Kongresu nakonec nějaké řešení vypadne, i když jednoduché to nebude. Navíc ratingové agentury tentokrát s hrozbami nepřicházejí, dvě hlavní nedávno vylepšily výhled pro USA na stabilní, u jedné mají Spojené státy stále negativní výhled.
Vše tedy nasvědčuje tomu, že i tentokrát se trh trochu zavlní při spekulacích o důsledcích politického boje o rozpočet, ale směr kurzu bude ve finále stejně určovat rozjímání nad tím, zda se Fed odhodlá k omezení QE a kterému Bernankeho prohlášení víc věřit.