Rosněfť mírně zaostává za plánem těžby. Bude mít dost ropy pro všechny zákazníky?

Ambiciózní plány ruské státní Rosněfti, která v uplynulém roce uzavřela sérii velkých kontraktů na dlouhodobé dodávky ropy, by mohly narazit na nižší než očekávanou výkonnost jejích ložisek. Analytici zatím důvod k obavám nevidí.

Těžařská společnost, která po pohlcení významného konkurenta zodpovídá téměř za polovinu ruské ropné produkce, má podle informací agentury Reuters problémy s plněním těžebních cílů u velkého východosibiřského pole Vankor, jehož produkce je hlavním zdrojem dodávek do Číny. Vyplývá to prý z prognózy Krasnojarského kraje, kde se ložisko nachází.

Z jednoho z největších polí otevřených v novodobé historii měla Rosněfť v plánu letos získat 25 mil. tun ropy. Teď to ale vypadá, že skutečný výstup na konci roku bude jen 21,3 mil. tun. Společnost zprávu Reuters komentovat nechce. Informovaný zdroj deníku Kommersant označil zveřejněné údaje za „nepřesné“, vlastní čísla však uvést nechtěl.

Těžba na východosibiřském Vankoru začala teprve v roce 2009. Jeho zásoby činí 520 mil. tun ropy a 105 mld. m3 plynu. Loni z něj Rosněfť dostala 18,3 mil. tun ropy. Letos měla těžba dosáhnout maximální úrovně.

Všechna vankorská produkce jde na export, konkrétně do Číny. Od roku 2011 začalo přes odbočku z nově postaveného ropovodu ESPO k čínským rafineriím proudit 15 mil. tun ropy ročně. Letos v létě se Rosněfť s čínským státním koncernem CNPC dohodla na zdvojnásobení dodávek, což znamená dalších 360 mil. tun ropy v průběhu 25 let. V rámci aktualizace kontraktu ruská strana jako zálohu vyinkasovala 60 mld. USD. Krom toho se Rosněfť smluvně zavázala k dodávkám 10 mil. tun ropy ročně společnosti Sinopec, dalšímu čínskému ropnému koncernu. Podle dosavadních kontraktů by nejvyšší celkový objem dodávek měl vycházet na rok 2018, kdy Rosněfť bude muset do Číny poslat 58 mil. tun.

Významné závazky má ruský těžař také vůči obchodníkům Glencore, Vitol a Trafigura, kterým v následujících pěti letech slíbil celkem 77,11 mil. tun ropy. Dalších 18 mil. tun bude muset dodat během tří let polskému koncernu PKN Orlen. Část suroviny půjde i do tuzemských rafinerií v Litvínově a Kralupech.

V Rusku a zemích SNS Rosněfť disponuje rafinérskou kapacitou 103 mil. tun ročně. Do Evropy každý rok exportuje zhruba 40 mil. tun. Přitom má podle kalkulací Kommersantu v roce 2018 v rámci dlouhodobých kontraktů zákazníkům dodat 210 mil. tun. Loni společnost vytěžila 211 mil. tun, letos hodlá dobýt 215 mil. tun.

Ruský moloch má navíc plány na expanzi vlastních zpracovatelských kapacit. Nová rafinerie, kterou spolu s čínskými partnery chystá stavět na Dálném východě, by měla v roce 2020 pojmout 12 mil. tun ropy. Později by mohla být její kapacita rozšířena na 30 mil. tun ročně. Rosněfť by se také ráda stala exkluzivním dodavatelem ropy do Běloruska, které pro své velké rafinerie ročně odebírá kolem 20 mil. tun suroviny.

Lidé z Rosněfti tvrdí, že ropy bude dostatek. „Jsem o tom přesvědčen; existuje plán těžby do roku 2033, podle něhož by produkce měla růst po celou dobu díky postupnému otevírání nových ložisek na východě Sibiře a na poloostrově Jamal,“ tvrdí nejmenovaný představitel společnosti. Management má prý i spočítáno, kolik ropy bude muset vytěžit a poslat východním směrem, aby zároveň zbylo dost i na Evropu.

Během následujících pěti let Rosněfť hodlá spustit několik skupin vrtů na Jamale, východní Sibiři a v Tomské oblasti. V kategorii potvrzených a předpokládaných zásob by tato ložiska měla obsahovat 2,6 mld. tun ropy. V polovině října také společnost plně zkonsolidovala Sredněbotuobinské ložisko, které by od příštího roku mělo přinášet 1 mil. tun ropy a do čtyř let zhruba pětinásobek.

Podle ruských analytiků jsou možné nesrovnalosti mezi plánovanou a reálnou těžbou nevýznamné povahy. Nižší než očekávaná produkce Vankoru je prý spíš důsledkem zpoždění vrtných prací než nedoceněním potenciálu ložiska, a navíc nepředstavuje ani 2 % celkové těžby.

(Zdroje: Kommersant, Reuters)