Kolotoč sankcí, protisankcí, odvet za protisankce atd. je spolehlivý způsob, jak se navzájem ekonomicky poškodit až zničit. V současném sváru o Krym a Ukrajinu už padla celá řada hrozeb a možností sankcí. Rusko samozřejmě má nástroje, jak oponentům hodně ztrpčit život. V ekonomické oblasti ale tahá za výrazně kratší konec, a tak stále hraje na to, že se západní země neodhodlají ke krokům, které by je měly poškodit také.
Z posledního krizového týdne mi utkvěly především dva návrhy. Zaujaly mne proto, že z ruské strany byly prezentované jako zbraň odvety na případné sankce Západu, ale fakticky by dostaly do kolen právě Rusko. První je parlamentní zákon umožňující vládě znárodnění majetku západních firem i fyzických osob. Pokud by Rusko chtělo negovat posledních zhruba dvacet let obratu ke kapitalismu a asi 60procentní nárůst HDP, který spolu s tím přišel, šlo by o velmi účinný nástroj.
S druhým nápadem přišel ekonomický poradce Kremlu Glazjev a spočíval v opuštění dolaru jako rezervní a transakční měny. Pro zemi závislou na vývozu komodit, jejíž měnu ještě nedávno podkopávala dvouciferná inflace, by šlo o zajímavý experiment. Opatření by mělo tu výhodu, že pokud by mělo dojít ke znárodnění, "opuštění" velké části devizových rezerv by při panickém úprku zahraničních investorů proběhlo automaticky.
Do této kategorie ale částečně spadá také sankční opatření, o jehož kalibru všichni vědí, ale zatím se kolem něj našlapuje velmi opatrně - zastavení dodávek ruské ropy a plynu. Dopad na Západ (tedy přesněji východ Evropy) by byl značný, ale i zde platí, že Rusko by bylo zastavením obchodu dlouhodobě poškozeno více. Proto jeho prezident během posledních dní ujišťoval, že i přes momentální "problémy" má stále velký zájem na obchodu se všemi partnery.
Zavření kohoutů vypadá jako zbraň, která by byla použita až při opravdu silném vyhrocení sporu. Energie však mohou sehrát důležitou roli i přesto - a znovu v neprospěch Ruska. Tato země investovala v minulých letech hodně úsilí do toho, aby upevnila svou pozici klíčového dodavatele do Evropy a zvyšovala závislost odběratelských zemí. Riziko, kterému nyní čelí, je, že Evropa začne tuto svou strategickou nevýhodu aktivněji řešit, diversifikovat zdroje, více propojovat sítě apod. Ruský vliv by spolu s tím klesal.
Své slovo pak může sehrát také USA. Z jejich břidličného boomu určitě v Moskvě nadšeni nejsou. Hrát ropnou kartu proti Spojeným státům je problém při jejich rostoucí soběstačnosti a relativně stabilizovaném Zálivu. Írán se mohl přesvědčit, že absence jeho produkce světové trhy, natož Ameriku, už pod tlak nedostane. Nyní je naopak na obzoru postupný návrat Íránu na trh a zvýšení nabídky. Na stole je navíc návrh na zrušení zákazu na vývoz surové ropy z USA. Pokud by se tak stalo, ruská ropná zbraň by dál ztratila na účinnosti.