Největší investiční chyba
Velká část behaviorálních financí vlastně pomáhá jen bohatším lidem. Ti chudší totiž mají většinu svého majetku, pokud tedy vůbec nějaký mají, v domech, nebo si spoří na účtech. Od devadesátých let přitom profesoři financí vědí to, co už dávno předtím věděli brokeři a finanční poradci. Většina individuálních investorů si vede hůře než trh. Vlastně to není nic překvapivého. Máme totiž méně informací a zkušeností než banky, hedge fondy a další institucionální investoři. Neznamená to však, že všichni individuální investoři prohrávají. Studie ale ukazují, že lépe než indexové fondy si soustavně vede asi jen 5 % investorů.
Proč jsme při našich investičních pokusech tak špatní? Nabízí se řada psychologických vysvětlení. Mezi ně patří nadměrná sebedůvěra, kdy kupujeme či prodáváme akcie bez toho, abychom se zamysleli třeba nad tím, proč je na druhé straně tohoto obchodu někdo s úplně opačným názorem. Máme také tendenci prodávat vítězné akcie příliš brzy, abychom měli své zisky jisté. Ztrátové akcie naopak držíme obvykle příliš dlouho, protože neustále zoufale věříme tomu, že se jejich cena nakonec zvedne. Zaměňujeme informační šum za významný trend. Věříme tomu, že po sérii špatných sázek musí nutně přijít série těch dobrých. Ale jedna chyba stojí nade všemi ostatními: Nedostatečná diverzifikace.
O diverzifikaci se hodně mluví. I tak se nám ale její logika dostává do hlavy překvapivě těžko. Můžeme se koneckonců ptát, jak máme pokořit trh bez toho, aby se naše sázky lišily od trhu? Odpověď je samozřejmě taková, že většinou trh nepokoříme. Ale podle nové studie německých ekonomů, která je založena na databázi týkající se obrovského množství investorů, nám nedostatek diverzifikace ubírá v průměru 4 procentní body návratnosti ročně! Podle této studie jsou efekty ostatních chyb při investování zanedbatelné ve srovnání s důsledky příliš nízké diverzifikace. Je to logické, protože čím více diverzifikujeme, tím menší význam má to, že někdy vybereme špatnou akcii.
Nabízí se ale jedna významná otázka. Co se stane, bude-li příliš mnoho investorů hodně diverzifikovat? Trhy nefungují pouze tak, že snižují riziko. Měly by také zpracovávat informace a posílat kapitál těm firmám, které ho využijí nejlépe. Když se budou všichni snažit diverzifikovat tím, že budou nakupovat indexové fondy, pak počet lidí, kteří zpracovávají informace, klesne k nule. Trhy by se potom staly pouhým kasínem. Možná tedy existuje důvod pro to, že investoři diverzifikují příliš málo. Pokud máte nějaké informace a znalosti, které jiní nemají, možná stojí za to vsadit na ně malou část svého portfolia. Nejlepší rada, kterou behaviorální finance poskytují, ale zůstává stejná: Diverzifikujte.
Ozdravný pesimismus
Odborníci tvrdí, že pesimismus může být někdy přínosný pro naše fyzické a psychické zdraví. Některé studie totiž zjistily, že negativnější pohled na budoucnost pomáhá k delšímu a zdravějšímu životu. „Příliš často se požaduje, aby lidé byli optimisty,“ tvrdí Dilip Jeste, který působí jako profesor psychiatrie na University of California San Diego. Podle něho je ale mnohem lepší držet se vyrovnanějšího pohledu a nevzdávat se pesimistických názorů.
Převažující pohled se dnes stále drží pozitivní psychologie. Žijeme ve světě optimistů a věříme, že pro naše zdraví je důležitý právě optimismus. Výsledkem je celá záplava knih, seminářů a konferencí na toto téma. Ani v práci nechce být nikdo považován za pesimistu. „Podle mého názoru se to ale mění a začínáme chápat, že při rozhodování je třeba obou pohledů,“ tvrdí profesorka psychologie Julie Norem z Wellesley College.
Optimismus i pesimismus mají mnoho podob. Někdo může mít chronickou tendenci k tomu, aby zaujímal pozitivní či negativní postoje ohledně budoucího vývoje. V takovém případě jde o to, zda vidíme sklenice zpola plné či zpola prázdné. Liší se ale i pohledy na to, proč došlo k určitým věcem. Pesimisté kladou při špatných událostech vinu většinou sami sobě, optimisté naopak viní vnější faktory. Existuje i takzvaný defenzivní pesimismus, kdy si záměrně nastavíme naše očekávání nízko. Protikladem je strategický optimismus. Ten se objevuje ve chvíli, kdy hrozí negativní vývoj a my se přemýšlení o něm záměrně vyhýbáme.
Studie publikovaná v časopise Psychology and Aging tvrdí, že starší lidé s pesimističtějším pohledem na budoucnost mají větší pravděpodobnost delšího a zdravějšího života. Tyto závěry jsou vyvozeny z průzkumu týkajícího se 11 000 lidí z Německa. V rámci průzkumu byli lidé dotazováni i na to, jak jsou spokojení se svým životem a jak spokojení budou podle jejich názoru za pět let. Frieder Lang z University of Erlangen-Nürnberg k výsledkům studie říká: „Ti, kteří jsou defenzivně pesimističtější, více investují do prevence a opatření proti negativnímu vývoji. Optimisté o takových věcech obvykle nepřemýšlejí.“
Dr. Jeste k problematice dodává následující: „Měli bychom být více optimisty než pesimisty, ale ne 100% optimisty. Nevím, jaký je ideální poměr, ale může to být 70:30. Méně stresu nám může prospět. Na druhé straně tu je ovšem nonšalantní přístup k možným hrozbám, který může vést k tomu, že na ně nebudeme připraveni.“ Dodává však, že pesimismus může vést k sebenaplňujícímu se proroctví. Pokud si totiž budeme říkat, že neuspějeme, výsledná deprese může mít za důsledek to, že skutečně neuspějeme. Optimismus zase může být nevýhodou ve stresových situacích. Studie z roku 2011, která byla publikována v Journal of Personality and Social Psychology, totiž zjistila, že značně optimističtí lidé se se stresem skutečně vypořádávají hůře.
Prodej jachet nejvyšší od krize
Světoví superboháči se vracejí na oceány. Prodej luxusních jachet se dostává na nejvyšší úrovně od krize, poptávku táhnou zejména zájemci z USA a z Ruska. K růstu prodejů ale přispělo také to, že výrobci a prodejci jachet „zaujali realističtější postoj týkající se jejich cen“. Nejdelší jachtou, která by měla v letošním roce vyplout na moře, je 140 metrů dlouhá Victory od italské firmy Fincantieri. Jde o devátou největší jachtu všech dob, která má sedm palub a šest bazénů, jejichž délka dosahuje až 8 metrů.
Prodejce jachet Chris Cecil-Wright tvrdí, že zájemci o tato plavidla se stále více chovají podle pravidla „méně je více“. To znamená, že je zajímá více kvalita než pouhá velikost lodi. Typická superjachta dnes stojí více než 150 milionů dolarů, v první polovině letošního roku se jich prodalo 221, což je asi o třetinu více než za stejné období minulého roku. Podle Boat International Media bylo dna trhu dosaženo v první polovině roku 2009, kdy se prodalo pouze 74 jachet. Podle některých výrobců se ale celková hodnota prodaných jachet stále pohybuje hluboko pod úrovní běžnou před krizí.
Celému trhu pomohl návrat bohatých Američanů, kteří jsou tradičně nejvýznamnějšími zákazníky. Zájem zákazníků z Evropy je prý stále chladný. Hlavní silou na trhu by se podle některých názorů měla v delším období stát Čína. Nyní ale v této zemi ještě není potřebná infrastruktura. K tomu se přidávají omezení ohledně pohybu obyvatel, takže dosavadní zájem o nákup jachet je u Číňanů omezený. Co se týče vývoje celého trhu, Bob Saxon z International Yacht Collection varuje, že „recese byla tak hluboká, že zlaté dny, které trh prožíval před krizí, už se možná nikdy nevrátí“.
Zdroj: Bloomberg, WSJ, FT