Kolaps ruské ekonomiky do šesti měsíců?
Spojené státy mají dost sil na to, aby srazily Rusko na kolena. Důvodem je jejich moc nad světovým bankovním systémem. Richard Christopher Granville z Trusted Sources se domnívá, že už před leteckou katastrofou nad Ukrajinou došlo k „překročení Rubikonu“. Spojené státy totiž v podstatě odřízly ruskou energetickou trojku Rosneft, Novatek a Gazprombank od mezinárodních financí. Granville k tomu dodává: „Američané mohou Rusko dusit sami, protože žádná významnější západní či evropská banka nebude se Spojenými státy bojovat poté, co BNP Paribas dostala obrovskou pokutu. Spojené státy doposud brzdil možný spor s Evropou, protože právě na ni by dolehla většina protiopatření ze strany Ruska. Po poslední tragédii už jdou ale tyto obavy stranou.“
Bývalý ruský premiér Michail Kasjanov pro Bloomberg uvedl, že posílení sankcí proti finančnímu sektoru by do šesti měsíců způsobilo kolaps ruské ekonomiky. Rusko sice může napáchat škody svými odvetnými kroky, efekt by ale byl asymetrický. Velikost ruské ekonomiky odpovídá ekonomice Kalifornie. Kreml může použít jako páku dodávky plynu, ale to by se obrátilo proti ruské ekonomice. V tomto ročním období by navíc takový krok nebyl příliš efektivní.
Profesor Alan Riley z City University uvádí, že nedostatek plynu může být v případě potřeby nahrazen uhelnými elektrárnami, které jsou nyní nevyužité. Zabralo by to podle něho několik měsíců. „Nebezpečí tkví v tom, abychom na Rusko neudeřili příliš tvrdě. Kolaps celé jeho ekonomiky si nepřeje nikdo,“ dodává ale Riley. Evropa zůstává ohledně sankcí rozdělena, někteří se domnívají, že ohrozily křehké ekonomické oživení.
David Cameron volá po tvrdých opatřeních, José Manuel García-Margallo zase odmítá Rusko kritizovat. Angela Merkelová se o dalších sankcích nezmiňuje a Francie se odmítá vzdát prodeje lodí Mistral za 1,2 miliard eur. Cameron to komentuje tak, že v jeho zemi by provedení takového obchodu bylo nemyslitelné. Z USA ovšem zaznívají hlasy, že tato země začne brzy používat protiteroristické zákony k tomu, aby odstřihly významné ruské společnosti od financí. V extrémním scénáři by tak musely všechny ruské energetické firmy používat pouze hotovost, protože žádná významná banka by jim neposkytla transakční služby. Klíčovou otázkou by pak bylo to, zda by Rusku na pomoc s financováním nepřispěchala Čína. Granville se však domnívá, že pokud by se ukázalo, že Putin má podíl na sestřelení asijského letadla, Čína mu žádnou pomoc neposkytne.
Státy blahobytu a státy povalečů
Často se tvrdí, že skandinávské státy blahobytu jsou odrazem vysoké důvěryhodnosti, kterou mají jejich obyvatelé. Tyto státy blahobytu by měly spočívat na vzájemné spolupráci a podpoře jejich občanů. Ti jsou ochotni platit vysoké daně jen proto, že důvěřují tomu, že jejich spoluobčané tak činí také a nesnaží se namísto toho zneužít sociální dávky. Pohled na reálnou situaci ovšem ukazuje, že toto vysvětlení není zdaleka dostačující.
Následující obrázek ukazuje vztah mezi důvěrou v dané zemi a velikostí státu blahobytu (měřenou poměrem sociálních výdajů k HDP). Tento vztah není jednoznačný, patrné jsou naopak vztahy dva. V Rakousku, Belgii, Francii, Německu a Itálii je míra důvěry omezená, jejich státy blahobytu jsou ale stejně velké, jako je tomu ve Skandinávii. Podobný obrázek bychom viděli, pokud bychom namísto důvěry použili transparentnost vlády.
Ve hře totiž figurují dvě síly. Na jednu stranu existují lidé, kteří podporují stát blahobytu, protože očekávají, že jim něco přinese bez toho, aby nesli jeho náklady. Na druhé straně najdeme lidi, kteří stát blahobytu podporují pouze v případě, že jsou obklopeni lidmi s podobným smýšlením. Velký stát blahobytu tedy může být vytvořen v zemích, kde panuje velká vzájemná důvěra, či naopak v zemích, kde se podvádí. Naše studie pak ukazuje, že lidé, kterým nevadí pobírání podpory, na kterou neexistuje nárok, mají silnější tendenci podporovat větší sociální programy než lidé, kteří podvádění neuznávají. Z toho plyne, proč je tak těžké reformovat kontinentální státy blahobytu i přesto, že existuje široká shoda na tom, že jsou méně efektivní než ty ve Skandinávii. Většina populace totiž možná takový stát blahobytu podvodně využívá na úkor menšiny, která do něj přispívá.
Tento závěr autorů studie „Trust and the welfare state: The twin-peaked curve“ (Yann Algan, Pierre Cahuc, Marc Sangnier) zřejmě nebude irelevantní ani pro nás. Z pohledu na graf vidíme, náš „stát blahobytu“ se nachází na úrovni Řecka, Švýcarska či Nového Zélandu. S mírou důvěry na tom ale nijak slavně nejsme. Stojíme si sice znatelně lépe než země jako Portugalsko či Polsko. Do standardu skandinávských zemí ale máme hodně daleko.
Řekni mi, jak parkuješ ...
Na plných parkovištích se auta pohybují jako žraloci. Vozidla křižují prostorem, aby se okamžitě vrhla na uvolněná místa. Když takové místo najdou, mají dvě volby. Někteří řidiči zajedou na místo hned, jiní si dají tu práci a zacouvají. To trvá delší dobu, ale zase je bezpečnější a rychlejší s takto zaparkovaným autem vyjet. Můžeme se proto domnívat, že lidé, kteří při parkování couvají, si dovedou odepřít okamžité potěšení, jsou schopni investovat čas a snahu s tím, že si plody své investice užijí později.
Ekonomové si schopnosti odložit užitek na pozdější dobu cení už dlouho. Obvykle je totiž spojována s úspěchem a vyššími příjmy. Spojení se způsobem parkování je ale velmi zajímavé. Pamatuji si, že v některých zemích je couvání při parkování mnohem častější než jinde. Znamená to, že lidé v těchto zemích jsou ochotni odepřít si požitek nyní a dosáhnout více v budoucnu? Provedl jsem studii, ve které jsem zkoumal, jaká část lidí na parkovištích parkuje couváním. Tyto závěry jsem spojil s tím, jak si daná země vede ekonomicky. Zaměřil jsem se na země BRIC, Tchaj-wan a Spojené státy. Celkem jsem pozoroval 759 parkovišť.
Závěry jsou pozoruhodné. Největší podíl couvajících řidičů byl v Číně a dosáhl 88 %. Spojené státy naopak obsadily poslední příčku s 5,7 %. Ostatní země skupiny BRIC měly tyto poměry také relativně nízko: Brazílie na 17,1 %, Indie na 25,4 % a Rusko na 35 %. Tchaj-wan měl podobně jako Čína velký počet couvajících řidičů, jejich poměr na celku dosáhl 59,4 %. Čína i Tchaj-wan přitom pěstují kulturu, kde se orientují na dlouhodobé výsledky. Obě země také dosahují rychlého růstu. Existuje ale skutečně vztah mezi způsobem parkování a ekonomickými výsledky?
Detailnější pohled ukazuje, že Čína dosahuje nejvyššího růstu produktivity práce, Brazílie zase nejnižšího (a poměr couvajících řidičů je také nejnižší). Tchaj-wan je na tom u obou ukazatelů výrazně lépe než USA. Korelace mezi couváním a růstem produktivity u těchto šesti zemí dosahuje hodnoty 0,832. Mezi růstem HDP a couváním je korelace 0,792 a mezi couváním a mírou úspor 0,906. Jinak řečeno, čím vyšší poměr couvajících řidičů, tím vyšší růst produktivity, růst produktu a míra úspor.
Autorem je Shaomin Li z International Business at Old Dominion University.
Zdroje: VOX, WSJ, FT/beyondBrics